Mistrovství světa v hokeji je v plném proudu. I kdyby se našemu národnímu týmu v Kanadě nedařilo, svého zástupce ve finále mít budeme. Je sice malý, ale hokej by se bez něj neobešel. Puk z Kateřinic.
Gufex, Profimedia.cz, Pavel Rakušan a autor
Hokej je ještě pořád českým národním sportem a má tady silnou fanouškovskou základnu. I když úroveň extraligy není nejlepší a mladé talenty odsud míří pryč, co nejdříve to jde. Třeba do Německa, kde i v nižších soutěžích dostanou za hru zaplaceno.
Ale to nic nemění na tom, že i u nás se čas od času objevují silné příběhy nebo fenomény, na které se třeba s desetiletým odstupem vzpomíná jako na zázrak. Do téhle škatulky patří takzvaný vsetínský hokejový zázrak z konce minulého století a přelomu tisíciletí, kdy zelenožlutí hokejisté několik sezon po sobě kralovali českému ledu. S jejich vzestupem souvisí i výroba puků v Kateřinicích.
Firma Gufex vznikla už v roce 1990. Hned od začátku se soustředila na výrobky z pryže, ale puky začala vyrábět až o šest let později. "Opravdu to souviselo s hokejovými úspěchy vsetínských hráčů a jejich postupem do extraligy," dodává k tomu dnešní jednatelka firmy Michaela Bravencová.
1500 puků na mistrák
Ten největší boom přichází až s zimní olympiádou v Naganu, kde Češi porazili celý svět a všechny tehdejší ruské a zámořské hokejové legendy. Už tady se hrálo s puky z Gufexu. "Byla to dobrá reklama, tím to začalo," vzpomíná Bravencová. Všimla si jich totiž i Mezinárodní hokejová federace IIHF a o rok později s firmou uzavřela první čtyřletou smlouvu. To však neznamenalo jen čtyři hokejová mistrovství světa. "Těch akcí je mnohem víc. Ročně tak pětadvacet až třicet. Spočítejte si mistrovství všech divizí, ženská, juniorská..." připojuje se Ladislav Mičkal, provozní firmy. Například na aktuální šampionát v Quebeku odešlo z Kateřinic 1500 puků. Číslo se může zdát přemrštěné, ale puky se co chvíli dostanou mimo hřiště. A taky musíte počítat s hráči, kteří mají "úchylku" a sbírají puky, s nimiž vstřelili gól nebo prostě jen vyhráli zápas.
Díky smlouvě je navíc na kotoučích vyryto Gufex CZ Official IIHF, takže firma má o prestiž skutečně postaráno.
Národní puky
Gufex má největší odbyt v NHL - tam směřuje 60 procent jeho produkce - a ve Skandinávii. Čili většina zájemců je z kolébek ledního hokeje. Jenže s vývozem za Atlantik je nyní problém. Kvůli klesajícímu dolaru a silné koruně jí klesají tržby a zvyšují se náklady.
Vedle toho si puky samozřejmě objednávají i domácí kluby. "Už je umíme potisknout i fotografií, takže týmy si třeba objednávají kotouče pro své hráče s jejich fotkami," uvádí Bravencová vychytávky.
I když je v Česku výrobců puků více, Gufex dělá konkurenceschopné výrobky. Třeba na rozdíl od královéhradecké velkovýrobny Rubena používá valašská firma kvalitnější pryžovou směs.
Až budete v televizi sledovat další zápas v Quebeku, držte palce nejen našim hokejistům, ale fanděte i puku, se kterým hrají. I on je z Česka.
Jak se pečou puky
Najít Kateřinice je jednoduché. Na hlavním tahu mezi Valašským Meziříčím a Vsetínem odbočíte za obcí Jablůnka doprava a jste tam. Ale málokdo by v téhle malé dědině hledal hokejové centrum světa. Tedy v jistém smyslu slova.
Když Vsetín kraloval hokejové extralize, sledovala média tento region často a poměrně důkladně. Nyní už tak atraktivní není. Ale jen zdánlivě.
"Klenotnice puků" je ukryta v malém zděném stavení v obci Kateřinice skryté mezi zelenými loukami a lesy Hostýnských vrchů. V pondělí dopoledne jako by se tu zastavil čas a všichni někam zmizeli. Jen pár chlapů chroupe oběd v hospodě u fotbalového stadionu. Náš cíl je však ještě dál.
Otevřené dřevěné stavení, kde je už z cesty vidět mohutně působící, avšak docela malé lisovače a především cítit zahřátou pryž. Jsme před hlavní výrobní linkou Gufexu.
"Tož ábécéčko čte i můj ogar," vítá mě jeden z pracovníků dopolední směny. Tedy - dohromady jsou tu dva. On a jeho kolegyně. Mám štěstí, běží zrovna tři lisy, a tak můžu sledovat celý proces výroby puků. "Pryžová jádra nám dodávají gumárny ze Zubří," prohrabuje se krabicí plnou černých gumových "koblížků" Ladislav Mičkal, který má na starost provoz firmy. Nejde o žádný měkký materiál zpracovatelný v pěsti. S tímhle polotovarem byste klidně mohli rozbít sklo. Směs obsahuje kaučuk a například i síru. Po té pak puky i trochu páchnou. Proces v mnoha ohledech připomíná výrobu vinylů, jen v menším měřítku viz.
"Koblížky" se potom plní plech na jedné straně lisu. Je sice podobný tomu, na kterém peče vaše maminka buchty, jenže má v sobě otvory. Ty fungují jako tvořítka - hotový puk má stejný tvar i průměr jako otvor. Když je plech plný, může se začít.
Celé plato vjede do ústrojí lisu. "Ten je stlačuje silou 300 atmosfér," vysvětluje mi pracovník výrobu. Ale jen to by nestačilo, pryž se musí i "péct". "Jojo, zhruba dvanáct minut je tam konstantní teplota 170 stupňů Celsia," odpovídá mi. Tak proto tady mají vrata dokořán! "Teď je to ještě v pohodě, ale když pracujeme v létě, je to někdy k nevydržení," ujišťuje mne.
Po dvanáctiminutovce se lis otevře a plato s horkými výlisky vyjede na šikmou plochu, kde kotouče chladnou. "Pokud se lisování nepodaří, nemůžeme zmetky už nijak zpracovávat. Při teplotě nad 50 stupňů se vulkanizují a tohle je prostě nevratný proces," přibližuje Mičkal.
Mezitím už černé kotouče vychladly. Teda myslím si to, protože oba pracovníci už je čistí od nadbytečné hmoty. Odhazují ji na zem do přepravek a finální výrobky pokládají do připravených umělohmotných krabic. To tak rychle vychladly? "Ale jo, však si to zkuste," usmívá se pracovník. Ani náhodou. Sáhnu na ně jedním prstem a jako bych se dotkl rozpálené plotýnky.
Tímhle zdejší výroba končí. "Vícebarevné potisky se dělají někde jinde, my je umíme pokreslit jen jednobarevně, zlatou nebo stříbrnou," dodává k tomu jednatelka Gufexu Michaela Bravencová.
V budově položené o něco výš je i druhá výrobna. Tady však dělají z pryže technické věci. Těsnění nebo prachové filtry.
Když se u vchodu do domu loučím, stojím na gumové rohožce. "Ano, tak i tohle u nás vyrábíme," volá ještě zpoza dveří Bravencová.
