Abeceda sběratele hokejových karet

V číslech 10 a 12 letošního ročníku jste se setkali s články, které se již sběratelstvím hokejových karet zabývaly. A protože jsme se na setkáních s vámi, čtenáři ABC, a z dopisových ohlasů dozvěděli, že byste o hokejových kartách rádi věděli více, rozhodli jsme se k abecedě sběratele vrátit a jednotlivým tématům se věnovat podrobněji. Abeceda bude vycházet pravidelně v každém čísle. Dnes jsme pro vás vybrali písmenko H - tedy něco o historii hokejových karet a také povídání o kvalitě kartiček - K. Historie hokejových karet má své kořeny již na konci 19. století. Tehdejší kartičky však zdaleka nevypadaly tak, jak je známe dnes. Byly podstatně větší, asi jako pohlednice, a namísto ledního hokeje zobrazovaly spíše jakési "hry na ledě". Lišily se ale také způsobem distribuce. Zatímco v současnosti jsou kartičky víceméně samostatným produktem, dříve byly součástí výrobků, jako jsou doutníky, cigarety, žvýkačky a třeba také burské oříšky. Pokud jste si například koupili před třiceti lety balíček žvýkaček, našli jste v něm jednu nebo dvě kartičky. Naopak v balíčku karet z roku 1991 najdete jednu žvýkačku (raději vám ji dnes po těch letech nedoporučuji žvýkat). Avšak i dnes některé z potravinářských firem přikládají ke svým výrobkům obrázky s hokejisty. Vzpomeňte si třeba na jedny české špagety. V předválečných letech se začínala formovat podoba dnešních karet, ale až do roku 1951 vycházely velmi nepravidelně. Teprve po tomto datu se dá mluvit o jakési "první vlně" rozmachu. Ta trvala až do začátku devadesátých let a přinesla nám rookie (nováčkovské) karty takových velikánů, jako je G. Howe, B. Orr, B. Hull, z těch mladších třeba W. Gretzky, M. Lemieux nebo P. Roy. Jinak rok od roku se kartičky lišily pramálo. Od roku 1990 až do současnosti trvá "druhá vlna" rozmachu a hokejové kartičky se mezi sběrateli těší neustále větší a větší oblibě. Kvalita hokejové kartičky je jedna z nejdůležitějších vlastností posuzovaných při prodeji nebo výměnách. Málokterý sběratel si totiž do své kolekce pořídí kartičku, která je nějakým způsobem poškozená. Každý chce mít svou sbírku co nejlepší, a proto neinvestuje peníze do něčeho, co není špičkově vyrobené. Prvotřídní kartička musí mít všechny hrany a rohy ostré, musí být natištěna absolutně symetricky (říkáme, že musí být správně vycentrovaná) a nesmí být nijak poškozená. Mezi sběrateli je mnoho takových, kteří si myslí, že když poškozenou kartičku "vyretušují" fixem nebo jinou barvou, její kvalita (a tudíž i cena) se zvedne. To je ale velký omyl! Taková kartička se posuzuje jako poškozená a má ještě nižší hodnotu než před zásahem. Správný sběratel má proto každou kartičku v nějaké ochranné fólii, aby se zabránilo jejímu poškození.