Na pobřeží Andamanského moře jsme přijeli pozorovat protahující a zimující vodní ptáky, zvláště bahňáky. V národním parku Selangor a na přilehlých písčitých plážích se jich shromažďují od podzimu do jara desetitisíce a dají se tu vidět snad všechny druhy hnízdící v nedostupné sibiřské tundře.
Dopoledne v době přílivu jsou písčiny při pobřeží jen pár desítek metrů široké a ptáci tady prakticky nejsou. Během velmi krátkého času s přicházejícím odlivem ale voda ustoupí tak, že se neočekávaně odkryjí rozsáhlé přímořské bažiny. Ty záhy oživí hejna bahňáků, objeví se mnoho volavek, několik druhů ledňáčků a množství racků a rybáků. Ti všichni se doslova pasou na organismech, které nestačily zareagovat na ústup moře a zůstaly uvězněné na mělčinách, v malých jezírkách nebo na vlhkém písku.
K naší velké radosti jsme zcela náhodně narazili i na vzrostlého ostrorepa. Ležel na zádech a malátně pohyboval nožkama, jak ho vysoušelo spalující slunce. Okamžitě jsme ho ochladili ve vodě, pak následovalo několik minut fotografování a filmování, než dostal v mělké lagunce svobodu. Pomalu hrabal končetinami, chvilku se odstrkoval ode dna až konečně s jejich pomocí začal neobratně plavat. Jakmile se dostal na větší hloubku, zmizel u zvířeného dna.
Tajemný ostrorep
Jak dokazují fosilní nálezy, rodina ostrorepů dosahuje úctyhodného stáří. Blízcí příbuzní těch současných totiž žili na Zemi dávno před dinosaury, předpokládá se, že se jejich neobvyklá podoba nezměnila plných 200 milionů let.
Vědcům dlouho vrtalo hlavou, kdo je vlastně nejbližším současným příbuzným ostrorepů. Na první pohled bychom je zařadili do příbuzenstva krabů, ovšem jak se posléze ukázalo, mnohem blíže mají ke štírům a pavoukům.
Ostrorep je tvor mořského dna. Tady pomalu plave pomocí tyčkovitých končetin, chvíli se jimi odstrkuje ode dna a chvilku se zase vznáší. V usazeninách dna hledá něco "na zub" - odumírající organismy nebo drobné živočichy.
Lásky čas
Vždycky jednou za rok táhnou tisíce ostrorepů podél písečných pláží, aby tam nakladly svá vajíčka podobně jako to dělali jejich předkové z dob dinosaurů. Každá samička si vyhloubí v písku mělkou jamku, do které klade i více než 80 000 vajíček. Samci se přitom drží svých partnerek předníma nohama a jsou připraveni vajíčka ihned po nakladení oplodňovat.
Hladký krunýř dává ostrorepům neobyčejný vzhled. Právě ten je jejich největším pojítkem - alespoň co se vzhledu týká - s již zmiňovanými trilobity. Ve skutečnosti se jedná o důmyslnou ochranu těchto jinak zcela nemohoucích tvorů před predátory. Ostrorep je pod svým tvrdým poklopem doslova nedobytný. Bohužel, nakladená vajíčka žádný tvrdý štít nemají a tak není divu, že se na pobřeží v době rozmnožování vždycky slétnou hejna ptáků z širokého okolí.
Dodnes se nepodařilo plně objasnit, proč kladou ostrorepové vajíčka do vlhkého písku na pobřeží, když na dně oceánů by byla v nepoměrně větším bezpečí. Snad je to jakási vzpomínka na dávný vývoj. Ovšem v každém případě je ostrorep úspěšný i dneska, z nakladených vajíček vždy některá přežijí a zajistí pokračování druhu.
OSTROREP ZABIJÁK
Mnozí lidé se ostrorepů bojí, protože krunýř působí skutečně bojovně a děsivě. Také dlouhý ocas s bodcem bývá považován za obávanou zbraň plnou smrtícího jedu. A své by mohly koneckonců sehrát i některé z pěti párů hrozivých, klepety opatřených končetin. Přes zlověstné vzezření jsou ovšem ostrorepi pro člověka zcela neškodní. A tak, když někdy budete mít štěstí a ostrorepa potkáte, rozhodně se ho nebojte, dobře si ho prohlédněte a pak ho pusťte na svobodu.
ochranné štíty jsou tvořené tvrdou kutikulou; desky spojuje tenká pružná pokožka umožňující pohyb
slabé končetiny jsou zakončeny klepítky
přední pár končetin podává potravu do úst
klenutý karapax (hřbetní štít)
svaly se upínají na kutikulu zevnitř
ostrorep roste po celý život a pravidelně svléká vnější kostru
vnější prokrvené žábry
zadečkový štít
trnovitý ocas je víc kormidlem než zbraní
