Navštívil mě duch mého dědečka

Ahoj, Mourrisone. Včera (5.2. 2021) se stala jedna taková věc, kdy jsem byla sama doma a máma byla v práci. V ten den měl můj děda úmrtí (pouhý svátek dne, kdy zemřel). Kolem té 18. hodiny večer, mi děda klepl na mé pokojové dveře (to se nám normálně stává), a v tu chvíli jsem si řekla, že mě možná může děda odposlouchávat, tak jsem mu povídala, jestli si pamatuje moji mámu, a ať o půlnoci zaklepe znova na dveře, protože jsem byla zvědavá, jestli mě opravdu slyší. Vylekala jsem se, kdy o půlnoci začal sám od sebe zvonit budík. Nikdy si nezapínám zvonění z důvodu, že ho na budíku neumím zapnout, ale po 5 minutách to znova začalo. Vyndala jsem baterky a byl klid. Obávám se, že se tohle bude opakovat. Na koho se mám obrátit, aby duše dědy nezapínala věci, jak se jí zachce? Slyšela jsem, že když u toho mluvení k duši cítíš city a pomodlíš se, tak to zabírá a mně u toho začaly téct slzy, protože mě mrzí, že děda umřel dříve, než jsem byla na světě. Je mi z toho blbě. Za kým zajít? Moc by mi to pomohlo. Děkuji moc, s pozdravem Petra. 12 let. P.S.: kamarádka mi řekla, že jste strašně super, tak píšu tady

Odpověď

Ahoj Petro, děkuji ti za dopis, který jsem si s velkým zájmem přečetl. Nevím ale, jestli tě nezklamu. Neumím ti vysvětlit, co se vlastně stalo. Ale sám věřím, že existuje něco mezi nebem a zemí, co lidé (a ani kocouři J) neumí a nejsou zatím schopni pochopit a vysvětlit. Duše je něco tak záhadného a komplikovaného, navíc v její existenci věří jen někteří. Nemohu ti potvrdit, ale ani vyvrátit, jestli tě nějaká forma duše tvého dědy navštívila. Záleží jen na tobě, čemu budeš věřit. Já věřím tomu, že i když jsi dědečka nepoznala, můžeš s ním být nějakou formou spojená a může ti chybět. Můžeš si s ním klidně v duchu povídat a žádat ho radu. Na tom není nic špatného. Kdyby tě to ovšem nějakým špatným způsobem ovlivňovalo (měla jsi úzkosti, nespala bys a podobně), neboj se obrátit na školního psychologa nebo svoji paní doktorku. Mourrison

Sdílej

7. března 2021

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív