Odpověď

Ahoj Evčo, jsem moc rád, že sis neublížila. Děkuji ti moc za upřímný a otevřený dopis, ze kterého cítím, jaký citlivý, vnímavý a empatický (mající pochopení) člověk jsi. Výkyvy nálad, které mně popisuješ, jsou jasnými příznaky puberty, kterou právě procházíš. U tebe jdou ovšem do velkých extrémů (chceš se sebepoškozovat, občas přemýšlíš o sebevraždě), které se nemohou brát na lehkou váhu. Bylo by dobré, aby sis co nejdříve (ale opravdu rychle) popovídala s nějakým dospělým, kterému důvěřuješ – maminka, tatínek, babička, paní učitelka, školní psycholožka a podobně. Svěřením a popovídáním se nejenom pokusíš zorientovat ve svých emocích, ale navíc na to nebudeš sama. Jsou chvíle, kdy nás emoce mohou srazit na kolena. Ale věř mi, že všechno má řešení – i ty tvoje extrémní emoce. Pokud nenajdeš nikoho, s kým by sis chtěla popovídat, obrať se na svoji paní doktorku. Budu rád, když mi napíšeš, jak to dopadlo. Mourrison