Ahoj Mourrisone, Mohu se samozřejmě mýlit, ale mám pocit, že teď jsem ve fázi svého života, kdy už se ze mě stává člověk, kterým budu už po zbytek svého života. Jakoby že teď se mi už tvoří osobnost, kterou budu mít v dospělosti. Že už nejsem dítě, které si tvoří názory podle jiných, ale spíš uvažuji sama podle sebe. A mám osobnost bojovnice za lidská práva. Ve smyslu, že opravdu už teď hrozně moc pořád lidi obhajuju a hrozně chci spravedlnost. Ne žádná radikální aktivistka, jen prostě to mám v osobnosti, že mi není jedno, jak se lidi k jiným chovají. To je ale zásadní problém v této době na druhým stupni základní školy. Plno šikany, rasistických a nevhodných vtipů a obecně plno hloupých dospívajících. Třeba moji spolužáci furt říkají "n word" a mě to strašně štve. Šikanují mého spolužáka s nadváhou, dělají si srandu a odstrkují kluka, který na ně není dost "maskulinní" nebo co já vím, chovají se hnusně úplně ke všem a mně to nepřijde v pořádku. Kdykoli něco hnusného řeknou nebo napíšou, já jim napíšu, ať už to nedělají. A teď mě hrozně moc lidí nemá rádo za to, že se prý do věci moc pletu a nejsem prostě jako všichni ti ostatní, kteří předstírají, že to je v pořádku. Ten spolužák s nadváhou má seriózní psychický problémy, a ten spolužák, který se chová jako holka je neustále smutný, protože ho odstrkují. Jsem přesvědčena, že je správně se do toho "plést", protože jinak to nemusí dopadnout dobře. Ale co já vím, třeba je lepší se do toho neplést? Prostě opravdu nevím co dělat.