Milý Mourrisone, chtěl bych se Vám svěřit se dvěma věcmi. Doufám, že Vám to nebude vadit. Minulý rok jsem nastoupil na osmiletý gympl. Máme tam malou bandu kamarádů, ale obzvlášť se kamarádíme já a jedna holka. Je opravdu skvělá, rozumíme si a trávíme spolu spoustu času, třeba chodíme do knihovny a čteme si (což je naše největší a nejsilnější společná záliba), nebo si jen povídáme s knihovnicí, se kterou se kamarádíme, nebo děláme malé rošťárny. Já osobně ji nevnímám nijak víc než jako kamarádku, ale obávám se, že druhá strana je na tom trochu jinak. Jsou to jenom malé detaily, ale bojím se, že se do mě zamilovala. Nechci jí totiž zlomit srdce, mám ji opravdu moc rád, a navíc spolu sedíme a já bych při vědomí, že mě miluje a trápí se kvůli tomu, nemohl chodit do školy. Bojím se také, aby se mi třeba někdy potenciální lásku nesnažila vyznat a já abych neudělal nějakou blbost. Zároveň se trochu obávám jiné věci, která s tím souvisí - bojím se, jestli nejsem gay nebo bisexuál, nejen protože mě dívky nikdy nepřitahovaly, spíše naopak. Samozřejmě, nevnímám to jako nic špatného, ale i tak se bojím případných posměšků a jiných věcí. Už odmala jsem celkem citlivý kluk. Od začátku života, žiju téměř jen se ženam i- máma se s tátou rozešli v půlce mého druhého roku a pak u nás bydlí už jen babi s dědou. Máma si samozřejmě našla nového přítele, ale až později a zprvu jsme se skoro nevídali. Později jsem se ve školce a škole kamarádil skoro jen s holkama a s kluky jsem si nerozuměl. Skoro nikdy jsem nehrál videohry a nechápu, co na tom všichni vidí. Právě proto jsem si asi rozuměl spíš s holkami, které je u nás hrály méně. Hledal jsem si i na internetu známky homosexuality, zkoušel jsem i jeden test a vyšlo mi, že jsem gay. Předem děkuji za Vaši odpověď. 12 let PS: Ábíčko je ten nejlepší časopis v celém vesmíru.