Srdce ESA v nizozemských dunách
Půl kilometru od Severního moře, v písečných dunách u nizozemského města Noordwijk, stojí budovy vědeckého komplexu ESTEC. Uvnitř se od roku 1975 odehrává většina výzkumů pro lety do vesmíru, které organizuje Evropská kosmická agentura (ESA).
Kdykoliv slyšíte o vypuštění další evropské sondy či družice, můžete si být jisti, že celý příběh začal nebo se z velké části odehrál právě v ESTEC. „Trénujeme astronauty, dohlížíme na Zemi, zkoumáme vesmír a hledáme odpovědi na velké otázky hlubokého vesmíru,“ píše se na zadní straně samolepky ESA, kterou dostáváme při naší návštěvě.
Hledání druhé Země s družicí Plato
A jak odpovědi na ty otázky hledají, to vidíme za chvíli, když stojíme na uzavřeném ochozu rozlehlé haly. Pod námi je téměř čtyři metry vysoká vesmírná družice Plato, která začátkem příštího roku opustí zemskou gravitaci a zaparkuje 1,5 milionu kilometrů daleko. S 26 teleskopy bude lovit nové exoplanety, konkrétně ty podobné Zemi.
Každá kamera má čtyři CCD čipy po zhruba 20 megapixelech, dohromady mají tedy přes dvě miliardy pixelů – nejvíce z dosavadních vesmírných misí. Snímek fotí jednou za 25 sekund. Zpracování dat zajišťuje palubní systém s patnácti počítači, které jsou osazeny procesory odolnými vůči radiaci a až s 256 MB paměti.
Ano, čtete správně – pro výzkum vesmíru nepotřebujete mít počítač, který rozběhne poslední Call of Duty. Výsledná data pak dalekohled posílá přes pásmo K, což znamená přenosovou rychlost zhruba 3,5 MB za sekundu.
Česká stopa při výzkumu vesmíru
„Jednotlivé teleskopy se jmenují podle slavných astronomů. Jeden nese jméno Zdeňka Švestky, českého specialisty na sluneční erupce,“ říká s úsměvem systémový inženýr Matěj Koubek, který je zodpovědný za kvalitu družice.
Není to jediná česká stopa na celém projektu. České firmy dodaly významné části konstrukce, například kostru servisního modulu a kompozitní panely. Dále spolupracovaly na vývoji softwaru, testování jednotlivých částí konstrukce nebo připravily speciální kontejnery pro přepravu citlivých instrumentů mezi testovacími centry a na finální integraci.
K Plato se ale blíže nedostaneme, protože do haly smí vstoupit jen speciálně vybavení pracovníci. Jde o tzv. čistou místnost, kde se přes HEPA filtry minimálně dvacetkrát do hodiny vymění vzduch, aby se zamezilo kontaminaci pohonného systému, teleskopů a optických systémů družice.
Satelit Galileo a superpřesné atomové hodiny
Přeskočme do jiné budovy komplexu ESTEC. Nacházíme se v radiofrekvenční laboratoři. „Tady na stole máme Galileo,“ ukazuje inženýr Václav Valenta na poměrně komplexní sestavu komponentů. „Jde o funkční laboratorní repliku navigačního systému satelitu Galileo. Stačí to jen zapnout.“
A to se stává tehdy, když evropský systém oznámí z oběžné dráhy potíže jednoho ze svých satelitů. Během chvilky je možné tuto „kancelářskou kopii“ zprovoznit a nasimulovat chybu nebo anomálii, která nastala ve vesmíru a tím se přiblížit k jejímu vyřešení. „Tento laboratorní systém je vskutku unikátní, umožňuje nám také testovat nové navigační signály předtím, než jsou nasazeny do provozu na orbitě,“ dodává Václav.
Naproti stolu stojí a pobroukává dvojice vakuových komor, které skrývají tu nejdůležitější část navigačního systému – dvojici satelitních atomových hodin, které dělají evropské Galileo tím nejpřesnějším navigačním systémem na světě. Vašek Valenta jen tak mimochodem poznamenává, že ESTEC je klíčovou součástí infrastruktury, která pravidelně přispívá k výpočtu světového času UTC v mezinárodním centru BIPM.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
