V hotelu vstává brzy ráno. Po snídani ho odvezou na letiště Bordeaux-Mérignac. Čeká tam na něj letadlo. Nejde k němu ale přes běžné terminály, dokonce ani pas mu nekontrolují. Do „svého“ Airbusu A310 projde dvěma malými brankami v odlehlé části letiště.
Před letem se ještě musí převléknout do letové kombinézy a projít lékařskou kontrolou. Za dvě hodiny od příchodu na letiště je připraven vydat se letadlem na parabolický let do beztížného stavu.
leš Svoboda: Druhý Čech ve vesmíru míří na ISS s českými experimenty
Taková rána měl Aleš Svoboda celý jeden týden v září. Ve francouzském Bordeaux zahájil druhou fázi svého výcviku na evropského astronauta. Pakliže vše půjde podle plánu, odletí koncem roku 2027 raketou Crew Dragon na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS).
Stane se tam druhým Čechem ve vesmíru. Jeho úkolem bude zaznamenat, jaký vliv má beztíže a podmínky na oběžné dráze na sadu českých vědeckých a technologických projektů. Ještě na to ale musí trénovat.
Výcvik českého astronauta: Od orbitální mechaniky po nácvik přežití
První fázi má už Aleš za sebou. Proběhla minulý rok ve výcvikovém středisku Evropské kosmické agentury (ESA) v Kolíně nad Rýnem. Soustředila se hlavně na teoretické znalosti, ale jeden týden byl věnován přežívání v horském prostředí španělských Pyrenejí.
„Nyní se učíme nové věci, jako je třeba orbitální mechanika, navigace, subsystémy na kosmických prostředcích, jak fungují raketové motory a další,“ vysvětlil nám Aleš v Bordeaux. „Učíme se ale i zdravotnické dovednosti, třeba odebírání krve.“
Parabolický let: Jak zažít 13 minut ve stavu beztíže
Jedna z praktických částí druhé fáze probíhá právě v Airbusu. Tento stroj, původně patřící německé vládě, byl upraven pro parabolické lety používané k výcviku i vědeckým experimentům. Během manévru letadlo nejprve stoupá pod úhlem zhruba 45–50°, poté přechází do krátkého vyrovnaného letu, kdy posádka na 20 až 22 sekund zažívá stav beztíže.
Následuje sestup pod úhlem kolem –40 až –45°. Ve stoupání a klesání působí na cestující zvýšené přetížení přibližně 1,8 G, tedy zhruba 1,8násobek běžné gravitace. Takových parabolických manévrů proběhne během dvou hodin jednatřicet, Aleš tedy denně stráví ve stavu beztíže necelých třináct minut.
VIDEO Jak probíhá parabolický let?
Rotování astronauta: Pohyb a práce s nástroji bez gravitace
Pro každou sekundu je jasné a přesné zadání, co se během ní má trénovat. „Cvičíme, jak se pohybovat v beztížném stavu, ale také jak v něm zacházet s nástroji,“ vysvětluje Aleš. Oblíbeným příkladem je manipulace s běžnou elektrickou vrtačkou.
Pakliže není člověk pevně upevněn, roztočí ho elektromotor vrtačky po stisknutí do rotace. „Na palubě máme i rukavice a boty, které jsou podobné těm používaným při výstupech do volného prostoru.“ Na podlaze letadla je proto připevněna plošina, do které astronaut zasune boty a může se bezpečně věnovat aktivitě – třeba vrtání.
Bezpečnost především: Na palubě Zero-G letadla a proč je celé vypolstrované
Na palubě letadla dále vidíme madla pro ručkování, tedy pro úspěšné osvojení translačního pohybu zleva doprava, lana pro zacvaknutí karabin, ale také sítě ochraňující pasažéry před srážkou s těžkými předměty, které by se při leteckých manévrech mohly uvolnit.
Právě střídání gravitace je důvodem, proč je vnitřek letadla vypolstrován. Kdyby nějaký z kadetů během zvyšování gravitace spadl na podlahu, alespoň se mu nic nestane. Všechny rohy a hrany jsou navíc omotány pěnovou hmotou a zajištěny s pomocí lepicí pásky typu duct tape – jak určitě sami dobře víte, ta udrží a vydrží prakticky cokoliv.
Výhoda bojového pilota: Proč má Aleš Svoboda při výcviku navrch
Výcvik v parabolickém letadle probíhá pod taktovkou zkušeného instruktora Krise Capelleho, který pro pobyt na ISS vycvičil již řadu astronautů. Když se spolu bavíme, tak hodnotí výkony adeptů jednoznačně kladně a u Aleše Svobody dodává, že jeho velkou výhodou je povolání bojového pilota. Díky němu má Aleš velmi dobré koordinační schopnosti a dokáže se rychle a správně rozhodnout.
I to byly faktory, které úplně na začátku pomohly Alešovi dostat se do výcvikového programu – byl vybrán společně se sedmnácti dalšími z více než 20 000 zájemců o pozici astronauta u ESA. „Zatím mi to nepřijde náročné nebo na hraně mých schopností,“ usmívá se Aleš. „Laťka tréninku je přizpůsobena i těm, kteří nepřicházejí z vojenského prostředí.“
Nácvik krizových situací: Přežití ve studeném Baltském moři
S Alešem se loučíme. Čekají ho další parabolické lety, nás let do Prahy. Neparabolický a s přestupem. Alešova cesta do vesmíru ale v Bordeaux nekončila. V polovině září se vrátil do Kolína nad Rýnem na další sérii přednášek a vyzvednutí oficiální nášivky svého tréninkového týmu.
V poslední třetině září pak „zakotvil“ v Rostocku v severním Německu. Na vlnách Baltského moře zahájil další praktickou část výcviku. Znamenalo to natáhnout na sebe tuhé neoprénové obleky a skočit do studeného moře.
Stejně jako kurz přežití v horských Pyrenejích byl i nácvik na Baltu orientovaný na schopnosti rozhodovat se v krizových situacích a seznámit se s problémy, které taková situace přináší. Aleš proto cvičil únikové postupy, nafukování záchranného člunu a práci ve skupině na otevřené vodě. Vypouštěli světlice a cvičili, jak se chovat v případě vyzvednutí záchrannou lodí nebo vrtulníkem.
Kouř & oheň: Únik ze zakouřeného bludiště
Hned na to navazovalo požární cvičení, tedy hašení ohně v trenažéru, ale také únik z prostor, kde hoří. Kadeti se pohybovali po tmě skrz zakouřené klecové bludiště, kterým bylo nutné se plazit směrem k východu. Uprostřed cesty dostali figurínu – zraněného člověka – se kterou museli cestu dokončit.
Proč astronauti trénují nouzové přistání?
Možná se to zdá jako něco, co s vesmírem nesouvisí, ale zdání klame. Jak nás historie učí, návraty lidí z vesmíru nemusí být zrovna růžové. Bývaly studené, mokré nebo pěkně tvrdé. Od dob, kdy pátrací skupiny hledaly ve vrtulnících a letadlech, kam jim to astronauti vlastně dopadli, už sice uplynula dlouhá doba, ale rizika při sestupech lodí skrz atmosféru jsou stále vysoká. Astronauti proto musí být vybaveni znalostmi konkrétních postupů, jak se těsně po přistání chovat, než se dostaví podpůrné týmy.
Co Aleše Svobodu čeká dál? Třetí fáze výcviku a let v roce 2027
Druhá fáze tréninku je tím pro Aleše Svobodu u konce. Třetí a poslední začne na jaře příštího roku. Bude se více orientovat na samotnou kosmickou loď, její ovládání, systémy a dovednosti astronauta jako takové.
Do předběžně plánovaného data odletu na konci roku 2027 bude pak zbývat ještě více než rok. Teprve po zvolení jasného termínu letu se ustanoví i datum finálního tréninku. Půl roku před startem se začne Aleš Svoboda seznamovat s konkrétními podmínkami mise, ovládáním vesmírné lodi a svými dalšími úkoly, které na ISS bude mít. V ábíčku o něm do té doby určitě nečtete naposledy.
