Velké bouře na Slunci mohou ovlivnit družice, astronauty, ale také život na Zemi. Výzkum a sledování Slunce jsou proto velmi důležité. Ve vesmíru jsou dnes v plném proudu dvě mise, které překonávají dříve nepřekonané hranice.
Evropsko-americká sonda Solar Orbiter se jako první v historii podívala na póly Slunce, které ze Země nevidíme. Její starší kolegyně Parker Solar Probe se zase dostává ke Slunci na rekordně krátkou vzdálenost.
Záhada slunečních pólů: Proč jsou pro nás neviditelné?
Náš Měsíc se okolo své osy otočí za stejnou dobu, za kterou oběhne okolo Země. Kvůli tomu vidíme ze Země stále jen jednu její polokouli. Odvrácenou stranu Měsíce jsme viděli poprvé až díky sondě Luna 3 v roce 1959. Podobným způsobem se nyní poprvé díváme na sluneční póly.
Všechny planety obíhají více méně v rovině rovníku Slunce. Je to kvůli tomu, že Sluneční soustava vznikla z tenkého disku z prachu a plynu, v jehož centru se zrodilo Slunce. Oběžná dráha Země je vůči této rovině skloněna asi o sedm stupňů, což je ale pořád málo na to, abychom viděli na sluneční póly.
Je to trochu podobné, jako když stojíte na zemi a chcete vidět na střechu vysokého domu. Není nutné se dostat „nad střechu“. Stačí se dostat trochu výše vedle domu a střechu uvidíme. Solar Orbiter udělala přesně to. Využít k tomu musela planetu Venuši.
Manévr u Venuše: Jak se Solar Orbiter dostal k pólům Slunce?
Po svém startu v únoru 2020 prolétla sonda Solar Orbiter jednou okolo Země a zatím čtyřikrát okolo Venuše. První průlety změnily dráhu sondy tak, aby se co nejvíce přiblížila ke Slunci. V polovině letošního února prolétla okolo Venuše znovu a minula ji ve vzdálenosti jen 380 kilometrů.
Blízké setkání výrazně naklonilo dráhu sondy, která se díky tomu na konci března jako první v historii podívala na jižní pól Slunce. Zatím tedy spíše nakoukla, protože sklon její dráhy se vůči rovníku Slunce zvýšil ze sedmi na sedmnáct stupňů.
Další plánovaný průlet okolo Venuše se uskuteční příští rok na Vánoce a vědcům nadělí pod stromeček sklon 24 stupňů. Sluneční póly tak budou vidět ještě lépe. Pokud bude schváleno prodloužení mise, tak v roce 2028 dojde po dalším průletu okolo Venuše k naklonění na 33 stupňů.
Magnetické pole a bouře: Proč je výzkum slunečních pólů pro Zemi tak důležitý?
U planety mohou být póly zajímavé. Země má na pólech Antarktidu a Arktidu, Saturn zase obří bouři. Ale proč zkoumat póly Slunce, které je koulí žhavých plynů? Vždyť vypadá všude stejně. Platí to jen na první pohled. Na Slunci existuje mnoho jevů, které závisí na vzdálenosti od rovníku.
Třeba obří sluneční skvrny, což jsou chladnější místa ve sluneční fotosféře, se vyskytují právě v okolí rovníku. Také magnetické pole, které je u Slunce velmi důležité, bude u pólu jiné. Pokud chceme pochopit děje na Slunci, musíme ho vidět ze všech úhlů.
Dotknout se Slunce: Parker Solar Probe zkoumá tajemství slunečního větru
Kromě průzkumu pólů má Solar Orbiter také za cíl studium vzniku slunečního větru. Jde o proud nabitých částic ze sluneční korony, kterou můžeme pozorovat speciálními přístroji nebo při úplném zatmění Slunce.
Při silnějších bouřích na Slunci bývá vyvržen větší oblak částic, který může ohrozit družice na oběžné dráze Země nebo třeba elektrické soustavy – zejména v zemích a regionech blíže k pólům Země.
Odhalit tajemství koróny se v roce 2018 vydala také sonda Parker Solar Probe, která se dostala ke Slunci blíže než jakákoliv jiná sonda před ní. V polovině června provedla už 24. průlet okolo Slunce. Dostala se jen 6,2 milionu kilometrů od Slunce. V té době se pohybovala rychlostí 687 tisíc kilometrů v hodině.
Světy nakřivo: Ne všechny sluneční soustavy jsou uspořádané jako ta naše
Všechny planety Sluneční soustavy obíhající více méně v rovině rovníku planety. Největší sklon (dvanáct stupňů) mělo Pluto, které ale už planetou oficiálně není. V případě planet u jiných hvězd tomu tak ale nemusí být.
Vědci nacházejí planety s velkým sklonem dráhy planety vůči rovníku hvězdy. Některé planety dokonce obíhají nad póly. Pomohly jim k tomu interakce s jinými planetami nebo hvězdami.
První pohled v historii výzkumu vesmíru:
Unikátní snímky odhalují tvář jižního pólu Slunce
Koláž ukazuje pohled sondy Solar Orbiter na jižní pól Slunce třemi přístroji sondy. PHI (vlevo nahoře) zachycuje viditelné světlo vyzařované částicemi železa. Přístroj odhaluje povrch Slunce (fotosféru). PHI také mapuje magnetické pole povrchu Slunce (uprostřed nahoře).
Na této mapě označuje modrá barva kladné magnetické pole směřující k sondě a červená záporné magnetické pole. Přístroj EUI zobrazuje Slunce v ultrafialovém světle (vpravo nahoře) a odhaluje plyn ve sluneční koróně, který má teplotu milionů stupňů Celsia.
Přístroj SPICE zachycuje světlo přicházející z různých vrstev nad povrchem Slunce od chromosféry přímo nad povrchem Slunce až po sluneční korónu. Každý snímek pořízený pomocí SPICE ukazuje různé teploty nabitého plynu.
