Slunce velké jako Měsíc
Slunce je 400krát větší než Měsíc, ale je také 400krát dál. Obě vesmírná tělesa proto mají na obloze stejnou velikost. Díky tomu můžeme pozorovat krásná úplná zatmění Slunce, při kterých je zakrytý sluneční kotouč a je vidět tak zvaná korona.
Sluneční soustava
Slunce tvoří 99,86 % veškeré hmotnosti Sluneční soustavy. Planety, planetky, komety a vše ostatní jsou jen zanedbatelnou část a to ještě velká část připadá na Jupiter. Z velké části se Slunce skládá ze dvou ve vesmíru nejrozšířenějších prvků. Vodík tvoří asi ze 73,5 %. Na druhém místě je hélium s 24,9 % Na třetím pak kyslík s 0,77 %. Ostatní prvky jsou zastoupeny v řádu desetin nebo setin procenta: uhlík, železo, neon, dusík, křemík, hořčík atd.
Rotace Slunce
Země se okolo své osy otočí za 24 hodin. Také Slunce se otáčí, ale pomaleji a různě rychle. Na rovníku mu jedna otočka trvá 25 dní, na pólech 34 dnů. Podle rychlosti rotace hvězdy lze odhadnout její stáří. Mladší hvězdy rotují rychleji. Naše Slunce je staré 4,6 miliard let.
Atmosféra
Sluneční povrch, který není pevný, má teplotu asi 6000 °C. Od jádra mnohem vzdálenější koróna, kterou vidíme při úplném zatmění Slunce, má teplotu až 1 milion stupňů. Zatím úplně přesně nevíme, proč tomu tak je.
Obří pec
Slunce září díky termonukleárním reakcím, při kterých dochází ke slučování jader. Když to trochu zjednodušíme, dochází ke slučování jader vodíku, ze kterých vzniká hélium. Někdy se říká, že Slunce „spaluje“ vodík. Za jedinou sekundu ho spálí přes 4 miliony tun!
Radiační zóna
Jádro Slunce obklopuje radiační zóna. Přenos energie v této oblasti probíhá zářením. Přestože se fotony pohybují rychlostí světla, jsou neustále absorbovány a vyzařovány okolní hmotou. Proto trvá stovky tisíc let, než radiační zónou projdou. Neustálým pohlcováním a absorbováním také klesá jejich vlnová délka. Do radiační zóny vstupují jako nebezpečné krátkovlnné záření gama, ale ven se dostávají převážně ve formě viditelného záření.
Slunce je výjimečné
Je naše, ale je také výjimečné v rámci Galaxie. Slunce rozhodně není nejběžnějším typem hvězdy ve vesmíru. Je tak zvaným žlutým trpaslíkem. Většinu hvězd v galaxii tvroří tzv. červení trpaslíci: hvězdy menší a chladnější než naše mateřská ohnivá koule. Slunce je také samo. Samozřejmě má planety, které okolo něj obíhají. Ve vesmíru jsou ale běžné tak zvané vícenásobné hvězdné systémy, kdy okolo společného těžiště obíhají dvě i více hvězd.
Klidné předměstí
Slunce a s ním i celá Sluneční soustava se nachází asi 24 až 28 tisíc světelných let od centra Galaxie. Obíhá okolo něj rychlostí 220 kilometrů za sekundu. S trochou nadsázky můžeme říct, že je Slunce na klidném galaktickém předměstí. V našem regionu například nejsou hvězdy, které by mohly vybouchnout jako supernovy a ohrozit tak život na Zemi. Celkově je zde relativně nízká hustota hvězd. Nejbližším hvězdným systémem vzdáleným 4,3 světelných let je Alfa Centauri (s nejbližší hvězdou od Slunce Proximou Centauri). Astronomové nedávno spočítali, že se do vzdálenosti 33 světelných let nachází 375 hvězd a 88 hnědých trpaslíků, což jsou objekty na pomezí hvězd a planet.
Pohon pro plachetnice
Sluneční záření se může svým tlakem opírat o plachty, které pak urychlují menší sondy. První experimenty se slunečními plachetnicemi už proběhly. Brzy odstartuje i malá sonda pro průzkum planetky, kterou bude pohánět sluneční plachetnice.
Zánik Slunce
Konec hvězd je předurčen jejich hmotností. Slunce patří spíše mezi menší hvězdy. Nemůže vybouchnout jako supernova, ani se z něj nestane černá díra. Za pár miliard let se nafoukne, takže pohltí Merkur a Venuši. Stane se rudým obrem. Poté odhodí svou plynnou obálku a na jeho místě zůstane bílý trpaslík. Objekt o velikosti Země, ale o velké hmotnosti.
