Ve Sluneční soustavě se nachází prach nebo objekty o velikosti milimetrů až několika desítek centimetrů. Ty označujeme jako meteoridy. Větším tělesům pak říkáme planetky (někdy také asteroidy). První trpasličí planetku s názvem Ceres objevil v noci na 1. ledna 1801 Giuseppe Piazzi z Palerma na Sicílii.
Blízkozemní planetky
Najít planetky není úplně snadné. Pokud bychom pořídili snímek oblohy prostřednictvím dalekohledu, budou planetky vypadat jen jako méně jasné body, které nelze rozeznat od slabších hvězd. Pokud ale počkáme, pořídíme po několika desítkách minut další snímek a oba porovnáme, planetka se vůči hvězdnému pozadí pohne. Vědci dnes mají speciální robotické dalekohledy, které pročesávají každou noc oblohu a hledají NEA (Near Earth Asteroid, blízkozemní planetky).
Skupiny blízkozemních planetek:
Apohely
Apohely: jejich oběžná dráha leží uvnitř oběžné dráhy Země.
Atenova skupina
Atenova skupina: kříží dráhu Země, většinu času tráví uvnitř zemské dráhy.
Amorova skupina
Amorova skupina: jedná se o planetky, které se přibližují k oběžné dráze Země z vnějšku, ale nekříží ji. Planetky se dostávají ke Slunci nejblíže na vzdálenost asi 1,0 až 1,3 AU.
Apollonova skupina
Apollonova skupina: oběžná dráha protíná oběžnou dráhu Země, většinu času tráví dál od Slunce než Země. Nebezpečí z vesmíru
Planetka mířící na Zemi může představovat potenciální nebezpečí. Kromě varování dnes nemáme nástroje, kterými bychom ji zneškodnili. Ve filmech se většinou použijí jaderné zbraně. Větší objekt je však výhodnější spíše odklonit. K tomu lze použít například obří solární plachty, motory apod.
Vzhledem k tomu, že velké planetky už známe, jsou nebezpečné spíše ty menší, které sice nevyhubí lidstvo, ale mohou způsobit významné škody. Pokud chcete sledovat provoz v okolí Země, doporučujeme tento web, který uvádí přehled nejbližších těsných průletů.
Sondy posílají vzorky
Planetky naší Sluneční soustavy už prozkoumala řada sond. Některé jen prolétly při cestě k jinému cíli. V době vydání článku jsou na cestě i vzorky planetek. Japonská sonda Hajabusa odebrala vzorky z blízkozemní planetky Ryugu a v prosinci je dopraví na Zemi. Americká sonda OSIRIS-REx zase odebrala vzorky z blízkozemní planetky Bennu. Na Zemi se vrátí v září 2023.
Vesmírný materiál
V budoucnu bychom mohli na planetkách těžit drahé kovy a další prvky jako iridium, stříbro, osmium, palladium, platinu, rhenium, wolfram, železo, kobalt, hořčík, molybden, nikl, hliník nebo titan. Některé budoucí sondy či základy ve vesmíru tak mohou být vyrobeny 3D tiskem nebo jiným postupem přímo z „vesmírného“ materiálu.
Hlavní skupiny planet
Planetky se nepohybují jen v okolí Země. Velké množství se jich pohybuje mezi Marsem a Jupiterem. Této oblasti se říká hlavní pás planetek. Asi polovina z celkové hmotnosti pásu je obsažena ve čtyřech největších tělesech: Ceres, Vesta, Palas a Hygiea. Celková hmotnost pásu je asi 4 % hmotnosti Měsíce.
Jihlava ve vesmíru
Zejména v hlavním pásu se pohybuje řada planetek s českým jménem. Objevitel planetky může navrhnout Mezinárodní astronomické unii název. V Česku loví planetky především na observatoři Kleť u Českých Budějovic a v Astronomickém ústavu AV v Ondřejově. Bohatý seznam českých planetek najdete na tady. Jedná se o geografické názvy, vědce ale i další osobnosti. Ve vesmíru tak obíhá třeba Jihlava, Lysá hora, Čapek nebo Dominik Hašek.
VIP planetka
V roce 2006 přijali astronomové v Praze definici pojmu planeta a zavedli také pojem trpasličí planeta. Není to úplně ideální název, protože trpasličí planeta není planeta. Jde o samostatnou skupina těles, které současně patří mezi planetky. Objekty mají přibližně kulovitý tvar, ale na rozdíl od planet nejsou tak gravitačně dominantní, aby vyčistily své kolo.
Ceres je jednou z trpasličích planet a krásným vysvětlením tohoto pojmu. Má průměr Planetka asi 950 km a tvar koule. Je tedy na první pohled jiná, než běžné planetky, které většinou připomínají balvany či brambory. Ceres se však nachází společně s dalšími planetkami v hlavním páse, takže nevyčistila své okolí. V roce 2015 přiletěla k Cereře kosmická sonda Dawn. Máme tak podrobné snímky jejího povrchu.
Budoucí výzkum planetek
Zajímavou skupinou planetek jsou Trojané. Mají stejnou oběžnou dráhu jako Jupiter, ale obíhají ve skupinách 60 stupňů před a 60 stupňů za planetou. V roce 2021 vyrazí na průzkum Trojanů americká sonda Lucy.
V letech 2025 až 2033 sonda Lucy navštíví šest planetek o velikosti od 4 po 100 kilometrů. Vlastně bychom měli spíše napsat šest cílů, protože jedna z planetek má kilometrový měsíc a v případě jednoho cíle jde o tak zvanou binární planetku. Dvě planetky o velikosti 113 a 104 km obíhají okolo sebe. Máme se na něco těšit!
Kentauři: Mezi planetkou a kometou
Mezi drahami Jupiteru a Neptunu obíhají kentauři. V mytologii to byli z části lidé a z části koně. Vesmírní kentauři jsou složení převážně ze zmrzlých plynů a ledu, takže patří částečně mezi planetky i komety.
Za dráhou Neptunu je také velké množství ledových těles. Obecně se této oblasti říká transneptunická tělesa. Patří sem Kuiperův pás, který se nachází ve vzdálenosti 30 až 50 AU (1 AU je vzdálenost Země od Slunce) a také tzv. objekty rozptýleného disku.
Trpasličí planety
Planetka Ceres je jedinou trpasličí planetou ve vnitřních částech sluneční soustavy. Za dráhou Neptunu jsou to pak Haumea, Makemake, Eris a bývalá planeta Pluto. Objevil ho v roce 1930 americký astronom Clyde Tombaugh. Od roku 2006 už to není planeta, ale jen trpasličí planeta. Vaz Plutu zlomila nejen jeho velikost, dráha (Pluto se dostává ke Slunci občas blíže než Neptun), ale zejména objevy dalších velkých těles za dráhou Neptunu.
Trpaslík Pluto
Povrch Pluta je velmi rozmanitý a barvený, s velkými rozdíly v jasu i barvě. Dominantou Pluta je velká oblast ve tvaru srdce. Západní část se jmenuje Sputnik Planitia. Velká planina je tvořena zmrzlým dusíkem a oxidem uhelnatým. Pluto má slabou atmosféru z dusíku, metanu a oxidu uhelnatého. Pluto má pět měsíců. Největším z nich je Charon o průměru 1212 km. Dalšími menšími měsíci jsou Hydra, Nic, Kerberos a Styx.
V červenci 2015 prolétla kolem Pluta sonda New Horizons a pořídila jeho detailní snímky. Vědci dnes plánují, nebo spíše sní o další sondě k Plutu. Jmenovala by se Persefoné a mohla by odstartovat někdy do roku 2032. K Plutu by pak dolétla někdy v roce 2058!
