Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn jsou vidět na obloze pouhým okem, takže jsme o nich věděli snad odjakživa. Další planety sluneční soustavy musely být objeveny pomocí astronomické techniky. Pluto, které objevil v roce 1930 Clyde Tombaugh, bylo poslední z nich. Na začátku nového století však začaly přibývat objevy podobných ledových těles daleko za dráhou Neptunu. V roce 2003 byl objeven objekt s názvem Eris, který má větší hmotnost než Pluto.
Pluto vypadlo v Praze
Astronomové tak stáli před volbou. Vyhodit Pluto z rodiny planet, nebo přidat na tento seznam další objekty? V roce 2006 se do Prahy sjeli vědci z celého světa a přijali definici pojmu planeta. Podle ní už Pluto mezi planety nepatří, protože ve svém okolí není dostatečně gravitačně dominantní. Jinými slovy, nevyčistilo své okolí od ostatních těles tak, jako jiné planety.
Pluto se tak stalo jen trpasličí planetou, což je trochu nešťastný termín. Trpasličí planeta není druh planety. Je to spíše větší asteroid, který je tak hmotný, že se vlastní gravitací zakulatil. Od ostatních asteroidů, které připomínají spíše brambory nebo buráky, se ale dokonale kulatý Pluto na první pohled liší.
Na poslední chvíli
Není divu, že se jeho stažení ze seznamu planet mnoha lidem nelíbí. Mezi nimi je i americký planetární fyzik Philip Metzger. Prošel vědecké práce od roku 1802 až do dneška a zjistil, že "gravitační dominance" jako vlastnost planety se v odborné literatuře objevila jen jednou – a byla odmítnuta. Nejednalo se tedy o proces a názor, na kterém by se dlouhodobě shodovala většina odborníků. S gravitační dominancí přišli astronomové až při sestavování definice, a to doslova na poslední chvíli. Metzger si myslí, že by planeta měla být definována jinak. Například podobně, jako dnes definujeme trpasličí planety – tedy jako objekt, který je dostatečně hmotný na to, aby se svou gravitací zakulatil.
Poprvé na bývalé planetě
V roce 2006, kdy bylo Pluto vyřazeno ze seznamu Planet, jsme jeho povrch znali jen na základě "rozmazaných" fotografií z Hubbleova dalekohledu. V roce 2015 to změnila americká sonda New Horizons, která okolo Pluta prolétla. Odhalila nám fascinující ledový svět tvořený převážně zmrzlým dusíkem, metanem a oxidem uhelnatým. Dominantou Pluta je velká světlá oblast, které se říká "srdce". Její součástí je planina Sputnik s plovoucími horami. Jedná se o obří ledové kry, které plují na zmrzlém dusíku. Na Plutu jsou i vysoké hory a možná i sopky. Z nich samozřejmě nevytéká láva ale chladná směs.
Duny bez písku a větru
Pluto má atmosféru z dusíku, metanu a oxidu uhelnatého. Je ale velmi řídká, takže na povrchu rozhodně nefouká vítr. Přesto vědci na snímcích z New Horizons objevili duny. Od těch na Zemi se liší. Nejsou z písku a nevznikly působením větru. Za vše může led dusíku, který se na Plutu odpařuje a při tomto procesu vynáší částice zmrzlého metanu vzhůru a posouvá je dál. Postupem času se z metanových částic vytvořily duny.
I tato rozmanitost povrchu by mohla podpořit názory, že ačkoli je maličké, zaslouží si Pluto status opravdové planety. Jestli se ho znovu dočká, je zatím ve hvězdách. My v ábíčku mu ale držíme palce.
Novoroční návštěva
Pluto je v současné době nejvzdálenějším objektem, který kdy navštívila kosmická sonda. Už na Nový rok se ale to změní! Sonda New Horizons pokračuje v cestě a 1. ledna 2019 proletěla okolo dalšího ledového tělesa s označením 2014 MU69. Objektu se přezdívá Ultima Thule a nachází se 6,5 miliardy kilometrů od nás v Kuiperově pásu asteroidů. Jeho velikost astronomové odhadují na 30 až 45 km.
