Kolem Slunce obíhá 8 planet a mnoho dalších různých menších objektů (trpasličí planety, planetky, komety, meteoroidy, meziplanetární prach aj.)
Slunce
Životodárná hvězda v centru naší planetární soustavy, která nám dodává světlo a teplo - díky termojaderným reakcím v nitru (tam dosahuje teplota až 15 milionů Kelvinů, na povrchu kolem 5800 K = cca 5500 stupňů Celsia).
Merkur
Jedna polovina kamenné planety je vystavena zničujícímu žáru blízkého Slunce, druhá absolutnímu chladu kosmického prostoru.
Venuše
Skleníkové peklo v husté atmosféře z oxidu uhličitého a království vulkánů a síry.
Země (+ Měsíc)
Naše planeta, obdařená vodou a pro nás dýchatelným vzduchem - jediný domov pro živé organismy, který doposud známe. Nachází se pro život v optimální vzdálenosti od Slunce.
Mars
Planeta studených oranžově-rudých pouští a plání, vysokých hor a hlubokých kaňonů. Má řídkou atmosféru a v minulosti na ní byly zřejmě velké vodní plochy. Potenciální cíl naší kolonizace.
Jupiter
Největší planeta naší Sluneční soustavy - plynný obr, složený z vodíku a hélia, avšak příliš malý na to, aby se mohl stát hvězdou. Mocné gravitační centrum, jehož vliv zasahuje poměrně daleko. Přesto je asi 1000x méně hmotný než Slunce. Velmi zajímavé jsou i jeho čtyři největší měsíce (Na Europě se předpokládá mnoho vody či ledu, možná i podzemní oceán).
Saturn
Další plynný obr, jehož hlavní zajímavostí jsou výrazné a dobře viditelné prstence, složené z kamení, prachu a ledu. V průměru je jeho materiál dokonce lehčí než stejný objem vody. Zajímavý je jeho měsíc Titan, který má velmi hustou atmosféru.
Uran
Také plynný obr, jehož zajímavostí je osa rotace, skloněná o 90 stupňů k rovině dráhy. Vypadá to tedy, skoro jako kdyby se po své oběžné dráze "valil". Má také výrazný systém prstenců a asi kamenné jádro.
Neptun
Poslední plynný obr. Planeta ledových bouří a mračen ledových krystalků. Vyzařuje více energie, než dostává od Slunce, podobně jako Jupiter a Saturn.
Pluto
Malý a velmi vzdálený svět, který byl nedávno degradován z planety na úroveň tzv. trpasličích planet. Ani v této kategorii však není největší - předčí ho trpasličí planeta Eris, obíhající po velmi výstředné dráze ještě mnohem dál od Slunce. Obě tělesa patří nyní do oblasti tzv. transneptunických těles, tj. těles za drahou Neptuna.
Kuiperův pás
Oblast převážně ledových, zmrzlých či pololedových těles za drahou Neptuna, které obíhají ve vzdálenosti 30-50 astronomických jednotek od Slunce (tzv. astronomická jednotka (AU), je rovna střední vzdálenosti Země od Slunce). Největší jsou Eris, Pluto a Makemake. Eris svojí drahou zasahuje už mimo Kuiperův pás, do vnější oblasti tzv. rozptýleného disku (vzdálenost cca 100 AU).
Oortův oblak
Nejvzdálenější část Sluneční soustavy. Jde vlastně o zatím spíše hypotetický, tj. vypočtený, kulovitý oblak, tvořený asi biliónem malých zmrzlých kometárních jader. Jejich vzdálenosti činí mezi 2.000-200.000 AU. Nejvíce objektů obíhá ve vzdálenosti kolem 50.000 AU od Slunce, což už se blíží jednomu světelnému roku (vzdálenost, kterou světlo urazí za jeden pozemský rok). Občas některý objekt zamíří do vnitřní části Sluneční soustavy a stane se kometou.
Komety
Malá tělesa, složená především z ledu a prachu („špinavé sněhové koule“), obíhající po často velmi výstředných či nepravidelných drahách. Při přiblížení ke Slunci se kometa ohřeje a uvolňuje se z jejího jádra ve velkém množství plyn a prach. Tento tzv. kometární ohon někdy výrazně září odraženým slunečním světlem. Některé komety jsou zdrojem meteorických rojů. Spekuluje se, že by mohly přenášet i primitivní zárodky života, stejně jako některá jiná drobná tělesa.
Meteoroidy
Tělíska od velikosti zlomku milimetru až po několik desítek metrů. Větší objekty se nazývají asteroidy (planetky, planetoidy). Když se meteoroid střetne na své dráze se Zemí, vletí do její atmosféry, rozžhaví se a pak vidíme světelný úkaz – tzv. meteor. Meteoroid větší než cca 1 metr se v atmosféře zcela nevypaří a dopadne na povrch Země jako tzv. meteorit. Meteority nám přinášejí cenné informace o historii Sluneční soustavy.
Pás asteroidů/planetek mezi Marsem a Jupiterem (Hlavní pás)
Oblast malých planetek obsahuje možná přes milion těles s průměrem přes 1 km (známe jich celkem přes 300.000), z nichž cca 200 má průměr větší než 100 km . Největší (Ceres) má průměr cca 950 km.
