Na oběžné dráze Země: Jak to chodí ve vesmíru

Na oběžné dráze Země: Jak to chodí ve vesmíru
Sdílej
 
Provoz nad našimi hlavami houstne, tak si v něm udělejme pořádek. Jaké typy oběžných drah máme a čím jsou výjimečné?

Burácení motorů, start a za pár minut jste už na oběžné dráze. Je jedno, zda jste astronaut v raketě nebo malá studentská družice. Jakmile se dostanete na oběžnou dráhu, motory už nepotřebujete. Nastane zvláštní ticho a stav beztíže. Jak je to možné? Za vším hledejme gravitaci.

Gravitace: Nekonečný pád

Představme si, že jsme v nejvyšším patře mrakodrapu a hodíme míček. Můžeme ho hodit vší silou a pořádně daleko, ale stejně dopadne na zem. Gravitaci zkrátka nepřemůžeme. Dráha míčku bude zahnutá. Pokud bychom ale míček hodili hodně rychle, letěl by daleko, a protože je Země kulatá, začne se pod ním ohýbat dříve, než stihne dopadnout na zemský povrch. Vesmírné rakety takový „hod“ umí udělat a navíc pošlou družici do míst, kde není téměř žádný vzduch, který by ji třením zpomaloval.

Nízká a střední oběžná dráha

Existují tři základní typy oběžných drah: nízká, střední a vysoká. Nízká oběžná dráha je nejběžnější. Pohybuje se po ní řada družic a také Mezinárodní vesmírná stanice (ISS). Nízká oběžná dráha sahá od zhruba 150 do 1000 kilometrů. Například ISS se pohybuje ve výšce asi 420 km. Družici na nízké dráze trvá asi 90 až 120 minut, než oběhne Zemi a pohybuje se rychlosti necelých 8 km/s, což je 28 800 km/h.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.

 

Články odjinud