Podle informací NASA putuje vesmírem přes 500 000 kusů kosmického odpadu. Množství se ročně zvyšuje asi o 5 %. Za nejstarší kosmické smetí kroužící kolem Země jsou považovány zbytky nosné rakety Vanguard 1 vypuštěné 17. března 1958. A smetí od té doby přibývalo: ve vesmíru zůstaly vyhořelé části nosných raket, kusy nefunkčních satelitů, sond, družic, obalové materiály, části techniky, kterou kosmonauti ve vesmíru využívali.
Vesmírná srážka
Odpad putuje po orbitě rychlostí skoro 28 000 km/h. Vzájemná srážka by mohla vyvolat řetězovou reakci, která by zasáhla i funkční kosmická zařízení. Největší hustota odpadu je na nízkých oběžných drahách ve výškách 400 až 1500 km. Toto smetí již několikrát ohrozilo orbitální stanice. Mezinárodní kosmická stanice ISS musela být v roce 2014 kvůli hrozbě srážky 3x přesunuta.
Varovný syndrom
V roce 1978 předpověděl americký vědec Donald J. Kessler, že lidstvo zaneřádí oběžnou dráhu do té míry, že jí nebude možné proletět, aniž by se nepoškodilo plavidlo astronautů. Jde o tzv. Kesslerův syndrom a je varovným prstem pro budoucnost kosmonautiky. Mohli bychom se totiž dočkat situace, kdy kvůli vesmírnému odpadu nebudou moct létat rakety.
Prevence smetí? Nové technologie!
Zaneřáděný vesmír a jeho úklid je dnes jednou z priorit vesmírných agentur a společností. Dalšímu znečištění předchází novými technologiemi. Např. satelity mají po skočení životnosti umět změnit kurz směrem k atmosféře tak, aby se nesrazily s žádným objektem a následně při průchodu horními vrstvami atmosféry shořely. Družice se na geostacionární dráze samy posouvají na tzv. hřbitovní dráhu, kde sice zůstávají, ale aspoň nepřekáží.
Horní stupně raket neklesající do atmosféry otevřou po konci své činnosti ventily nádrží, aby se v nich vlivem slunečního ohřevu nezvyšoval tlak, který by je mohl roztrhnout a vytvořit tak velké množství úlomků. Jeden velký objekt se pak lépe likviduje.
Jak uklidit vesmír?
Britové již na oběžné dráze testují družici RemoveDEBRIS, která by měla vesmírný nepořádek sbírat za použití obří sítě, chapadel nebo harpuny. Družici na ISS vynesla loď Dragon, která se následně vydala na samostatný let. První simulační test proběhl loni. Aktuálně se testuje vizuální navigační systém, harpuna pro lov většího odpadu a brzdná plachta, která zajistí uklizení uloveného odpadu sestupem do atmosféry.
Úklid laserem
Rusko nabízí výkonný laser na Zemi, který by odpad sestřeloval. Nezahálejí ani Číňané - raketa Čchang-čeng 7 v roce 2016 vynesla družici Aolong-1 vybavenou robotickou paží a testovala její schopnosti ve vesmíru. Robotická paže by pomocí elektromagnetické sítě mohla odpad sbírat. Přitom právě Čína v roce 2007 sestřelila řízenou střelou meteorologickou družici Fengyun-1C. Exploze měla za následek vznik 2 000 zaměřitelných drobných úlomků a podle kvalifikovaných odhadů okolo 15 000 úlomků, které zaměřit nejdou.
Recyklace ve vesmíru
Do akce se chtějí zapojit i soukromé společnosti. Například singapurská společnost Astroscale spolupracující s Univerzitním vesmírným střediskem v Surrey připravuje v nejbližší době k vypuštění "uklidový" satelit ELSA-d. Aktuálně společnost monitoruje nejrizikovější kusy odpadu. Vypuštěný satelit by je měl následně lapat do sítě a odtáhnout mimo rizikovou oběžnou dráhu.
Soukromá americká společnost Satellite Consulting Inc. zase vychází z předpokladu, že v budoucnu zhoustne doprava na trase Země –Měsíc. Vesmírné remorkéry by mohly odpad nabírat a dopravit jej na oběžnou dráhu Měsíce. Na tamní budoucí vesmírné stanici by se pak mohly použitelné součástky recyklovat.
