Astronomové každou noc hledají komety a asteroidy, které by mohly ohrozit Zemi. Máme ale způsob, jak případný asteroid směřující na nás zneškodnit? Ve filmech se to většinou vyřeší odpálením jaderných bomb. Podobné řešení ale není zejména u větších objektů ideální. Větší asteroid bychom tím nejspíše jen rozdělili na dva středně velké. Mnohem lepší je postupná změna dráhy. Na konci září tento způsob vesmírné obrany vyzkoušela sonda DART.
Náraz do asteroidu
DART odstartovala do vesmíru 24. října loňského roku. Cílem sondy byla dvojitá planetka nebo chcete-li planetka s měsícem. Větší z nich Didymos má průměr asi 800 metrů a obíhá okolo Slunce tak, že se na své dráze přibližuje k oběžné dráze Země.
Poslední okamžiky sondy DART
V roce 2003 objevil tým pod vedením českého astronoma Petra Pravce z Astronomického ústavu v Ondřejově, že Didymos má měsíc, který dostal jméno Dimorphos. Jeho průměr je asi 170 metrů a obíhá ve vzdálenosti 1,2 kilometru od Didymosu. Sonda DART narazila 26. září 2022 do Dimorphosu v opačném směru, než v jakém okolo Didymosu obíhá. Jednalo se o pořádný kopanec. DART má hmotnost asi 610 kg a rychlost nárazu byla 24 tisíc kilometrů za hodinu.
Dráha se změní
Vědci budou obě planetky v následujících týdnech a měsících pečlivě sledovat. Očekává se, že po dopadu orbitální rychlost Dimorphosu mírně poklesne, což by mělo mít vliv na zmenšení poloměru jeho oběžné dráhy okolo Didymosu.
Dnes Dimorphos oběhne Didymos za 11 hodin a 55 minut. Po zmenšení oběžné dráhy se oběžná doba zkrátí. Vědci nevědí, jak výrazně, protože to závisí na složení a struktuře planetky, o které toho moc nevíme. Ale to je také úkol mise – zjistit, jak planetky „reagují“ na podobné nárazy. Jednou se nám to může hodit.
Zmeškaná schůzka
Mise DART měla vyzkoušet planetární obranu. Stejně jako dokážeme změnit oběžnou dráhu malé planetky okolo větší, dokážeme v budoucnu pozměnit dráhu velkého asteroidu okolo Slunce, což je stejné, jen výsledné změny by byly hůře měřitelné.
Pokud by na nás letěl asteroid a my měli dostatek času, můžeme nárazem nebo spíše sérií nárazů pozměnit jeho dráhu okolo Slunce. Do „bodu setkání“ by pak přiletěl dříve či později. Změna přitom nemusí být velká. Země totiž každou sekundu urazí 30 kilometrů. Pokud asteroid přiletí o pár desítek minut později, naši planetu mine. A co je to pár desítek minut z oběžné doby, která může trvat rok i déle.
Snímky a měření
Sonda DART měla na palubě kameru, kterou do poslední chvíle planetku pozorovala. Sloužila také k navigaci – prostě, aby sonda trefila cíl. Na vše byla sama. Obě planetky se nacházely 11 milionů kilometrů, takže signál ze sondy letěl na Zemi půl minuty. Na cestu vzala DART také malou sondu LICIACube, která se před dopadem odpojila a pozorovala výron prachu po dopadu. Pozorování se zúčastnila také řada dalekohledů na Zemi nebo vesmírné dalekohledy Hubble a Webb.
Další návštěva
Přesnější měření pořídí mise evropské sondy Hera. Její start je naplánován na rok 2024. K oběma planetkám doletí o tři roky později. Sonda proměří dráhy planetek, ale zaměří se také na jejich složení a pořídí snímky vzniklého kráteru. Ani ona nebude sama. Na cestu vezme hned dva CubeSaty. Juventas prozkoumá gravitační pole, vnitřní strukturu a povrch planetky Dimorphos. Milani se zaměří na složení planetek, prozkoumá vzniklý kráter a podívá se také na zbytky prachu v okolí.
