Lety do vesmíru jsou tak trochu jako cesta na dovolenou. Do batohu nebo kufru se vám toho moc nevejde. Podobně jsou na tom kosmické lodě. Pokud chceme ve vesmíru pobývat delší dobu a provádět v něm větší množství vědeckých experimentů, musí být část výbavy a zásob přepravena na místo s předstihem. Právě proto vznikly orbitální stanice – vesmírné přístavy, které obíhají okolo Země a brzy také okolo Měsíce.
Jak se staví vesmírná stanice?
Každou orbitální stanici tvoří minimálně jeden modul, který musí zajistit spoustu klíčových funkcí. U větších vesmírných stanic se o ně dělí s dalšími moduly. Společně vytvářejí podmínky k lidskému životu – zejména jde o udržení vhodné atmosféry nebo recyklaci vody.
Procházka po Mezinárodní vesmírné stanici ISS • Zdroj: NASA
Na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) se například moč recykluje do pitné vody. Modul musí také obsahovat baterie pro uskladnění elektrické energie ze solárních panelů na dobu, kdy je stanice v zemském stínu. Orbitální stanice oběhne Zemi za 90 minut a polovinu z této doby stráví ve tmě. Dalším úkolem modulů je odvádění tepla ze stanice. K tomu slouží chladicí okruhy a radiátory.
Bez motorů to nepůjde
Orbitální stanice se pohybují na tak zvané nízké oběžné dráze ve výšce okolo 300 až 400 kilometrů. Pokud by obíhaly níže, třely by více o atmosféru a musely častěji využívat motory k navýšení dráhy. Pokud by obíhaly výše, spotřebovaly by kosmické lodě pro přiblížení více paliva.
Úplně bez motorů se stanice neobejde. Jednou za čas musí zažehnout motory a posunout se na vyšší oběžnou dráhu, jinak by skončila v atmosféře a shořela. O vytažení se občas starají i zásobní lodě. Po připojení ke konstrukci zažehnou své motory, vytáhnou stanici výše a ta tak ušetří palivo.
Další moduly
K základním modulům se připojují další. Některé jsou malé a slouží jen k propojení většího počtu modulů. Dalším modulem může být přechodová komora, ve které astronauti vypustí vzduch a ve skafandrech mohou vystoupit do otevřeného kosmu. A důležité jsou samozřejmě laboratorní moduly s vědeckými přístroji. Na stanici lze zkoumat účinky stavu beztíže na lidské zdraví, rostliny, nové materiály nebo provádět pozorování Země.
První vesmírné stanice
Saljut 1 a Skylab
První orbitální stanicí byl sovětský Saljut 1, který odstartoval 19. dubna 1971, takže jen 10 let po prvním člověku. Skládal se z jednoho modulu o délce 20 metrů a průměru 4 metrů. První posádce se nepodařilo se stanici úspěšně spojit. Druhému letu už ano, ale po třech týdnech na stanici skončil návrat domů katastrofou. Tříčlenná posádka zahynula.
Na Saljut 1 navázaly vojenské stanice Sajlut 2, 3 a 5 a civilní Saljut 6 a 7. Na Saljutu 6 pobýval v březnu 1978 první československý kosmonaut Vladimír Remek. Američané měli také svou vlastní stanici. Skylab byl na oběžné dráze v letech 1973 až 1979. Do vesmíru dopravila stanici „měsíční“ raketa Saturn V a tři posádky k ní doletěly v lodi.
Mir
V roce 1986 začal Sovětský svaz stavět legendární stanici Mir, která byla na oběžné dráze do března 2001. Částečně vycházela ze Saljutu, ale skládala se ze sedmi modulů, které se k ní připojily v prvních deseti letech existence. Mir přivítal americký raketoplán a zažil požár i vesmírnou dopravní nehodu, kdy do ní narazila raketa Progress a způsobil poškození části stanice. Na Miru pobývalo celkem 104 lidí, a to včetně prvního slovenského kosmonauta.
Mezinárodní vesmírná stanice
ISS
Stavba Mezinárodní vesmírné stanice začala v roce 1998 vypuštěním prvního modulu. Poté přibývaly další moduly a nezůstalo jen u nich. Celkem 11krát musel odstartovat raketoplán, aby vynesl 110 metrů velký nosník s obřími solárními panely. Stanice má americký a ruský segment, ale své vědecké moduly na ní mají také Japonci a Evropská kosmická agentura.
Astronauti pobývají na stanici obvykle půl roku, ale měli jsme i roční pobyty. Stálé posádky se označují jako „expedice“. V současné době je na stanici Expedice 67, která má sedm členů. Podle aktuálních plánů by měla stanice skončit v lednu 2031, kdy bude navedena do hustých vrstev atmosféry. Její zbytky dopadnou do Tichého oceánu.
Čínské stanice
Nebeské paláce Tchien-kung
Své stanice má také Čína, která postupovala trochu podobně jako Sovětský svaz. Nejdříve vypustila jednoduché stanice s jedním modulem, nyní přichází na řadu vesmírný komplex. Tchien-kung 1 (v překladu Nebeský palác 1) byl na oběžné dráze v letech 2011 až 2018. Kosmické lodě Šen-čou s lidskou posádkou k němu zamířily třikrát. Stanice byla celkově obydlena 20 dní.
Následovala stanice Nebeský palác 2 v letech 2016 až 2019, kterou navštívila jedna posádka a pobyla na ní měsíc. V dubnu 2021 odstartovala stanice Tchien-kung (bez číslovky). Ke stanici se mají ještě letos připojit dva další moduly. První mise s lidmi trvala 90 dnů, další mají být stejně jako u ISS půlroční. Zatím poslední posádka zamířila na stanici v lodi Šen-čou 14 dne 5. června. Na oběžné dráze tak jsou nyní dvě stanice a 10 lidí.
Budoucnost
V uplynulých letech se objevila řada plánů na stavbu soukromé vesmírné stanice, která by sloužila především jako hotel pro vesmírné turisty. Přestože orbitální stanice existují už 50 let, stále jde o hodně složitou a drahou stavbu, takže spousta soukromých plánů končí u hezkých animací a videí.
Možná nejrealističtější plány má firma Axiom, která posílá do vesmíru turisty zatím jen na projížďku v lodi Crew Dragon od SpaceX. Axiom chce vybudovat moduly u ISS a před jejím koncem je odpojit a vytvořit tak samostatnou stanici. NASA, Evropská kosmická agentura, Kanada a další chtějí vybudovat stanici na oběžné dráze Měsíce. Ze stanice Gateway, jejíž výstavba má začít za pár let, se bude létat na povrch Měsíce.
Jak jsou velké vesmírné stanice?
Počítali jste někdy objem svého pokoje nebo bytu? Je to jednoduché. Stačí vynásobit šířku, délku a výšku pokoje. Spočítejte si objem svého pokoje, bytu, domu a srovnejte ho s vesmírnými stanicemi!
Nebeský palác 1 a 2: 15 m³
Saljut: 90 m³
Nebeský palác: 110 m³
Skylab: 350 m³
Mir: 350 m³
Mezinárodní vesmírná stanice ISS: 916 m³
Přelet mezi stanicemi
V roce 1986 došlo k přeletu mezi dvěma stanicemi. Kosmonauti Leonid Kizim a Vladimir Solovjov nejdříve pobyli na vznikající stanici Mir, poté v lodi Sojuz přelétli na Saljut 7, kde zůstali asi 50 dnů a následně se znovu vrátili na Mir. Cesta jim vždy zabrala zhruba jeden den.
Objevte další fascinující články o vesmíru:
