Víte, která fáze letu družice je pro zařízení nejnáročnější? Možná vás to překvapí, ale už samotný start, kdy ještě „v klidu odpočívá“ uvnitř nosné rakety. Samozřejmě to neznamená, že následné kroužení vesmírem po oběžné dráze a plnění vědeckých úkolů je něco jako nedělní procházka parkem. Na družici už však nepůsobí tolik extrémně negativních faktorů naráz, jako právě během prvních okamžiků po zážehu motorů.
Hurvínkových osm minut hrůzy
Pro Hurvínka to jistě byly nejstrašidelnější okamžiky v životě. Během osmi minut po startu nosné rakety Falcon 9 společnosti SpaceX z mysu Canaveral prožil to, co si většina z nás smrtelníků nedokáže ani představit. Nejprve musel na palubě české družice Planetum-1 odolat přetížení přesahující 9 G – vážil tedy devětkrát víc než za normálních okolností. Pokud by uvnitř seděl skutečný 80kg kosmonaut, do křesla by ho doslova zalisovala síla úměrná hmotnosti 720 kilogramů.
Hurvínek poletí do vesmíru
Planetum-1 otestovaly hluk a vibrace
Zároveň s nesnesitelnou tíhou se ozval ohlušující rámus. Ten při překonávání zemské přitažlivosti a prorážení atmosféry přesahuje hranici 140 decibelů (dB). To je pro představu podobný lomoz, jako by vám někdo kousek od hlavy neustále střílel z brokovnice.
Vzápětí se k tlaku a zvuku přidaly ještě obrovské vibrace. Ty jsou tak velké, že mohou družici v krajním případě i zcela zničit. Při jejím navrhování s nimi proto musí inženýři počítat. U složitějších a větších satelitů vznikne nejprve takzvaný strukturální model. Ten se osadí chytrými závažími, která při vibračním testu (na vibračním stole) nahrazují finální drahou aparaturu. Mají identicky položená těžiště i stejné rozměry a simulují odezvu skutečných přístrojů na chování nosné konstrukce družice právě v kritických fázích letu.
Velmi podobnými testy prošla celá družice Planetum-1 společně s Hurvínkem. Při vibračních testech musely zvládnout až 16 G přetížení. Kostra satelitu pak musí nejen odolat otřesům, ale zároveň na oběžné dráze ochránit měřicí přístroje a Hurvínka před extrémními výkyvy teplot a případnými mikrometeority.
Osm kilometrů za sekundu
Pro běžného pozemšťana neuvěřitelnou rychlostí téměř 28 000 kilometrů za hodinu (8 km/s) uhání Hurvínek po oběžné dráze kolem Země. První český loutkonaut pozoruje náš svět z výšky 530 kilometrů. Aby se vešel do družice typu cubesat ve tvaru krychle o hraně 10 centimetrů, musel si pořídit dvojníka.
Kosmonaut Hurvínek je vyroben ze skla a měří jen necelé dva centimetry. Na palubě je obklopen nejrůznějšími přístroji. K těm nejdůležitějším patří magnetometr pro měření magnetického pole Země.
Směrem k naší matičce míří i jedna ze dvou kamer, kterými je Planetum-1 vybavena. Druhá pořizuje snímky samotného Hurvínka a okolního vesmíru, který je vidět v okně za ním. První takové selfie pořídil Hurvínek při přeletu nad Monakem čtyři dny po startu, 29. května.
12 minut na komunikaci
Aby satelit mohl spolehlivě pracovat i fotografovat je vybaven unikátním orientačním systémem nové generace od Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu VZLU. Kdykoliv se tak na příkaz z řídícího střediska dokáže natočit do požadované polohy.
Díky této technologii je nejlépe v prostoru orientovanou družící svého druhu na světě. Na veškerou komunikaci s družicí mají vědci vždy maximálně 12 minut. Přesně tak dlouho trvá její nejdelší přelet nad obzorem. Zájemci, kteří dorazí přímo do řídicího střediska v pražském planetáriu si budou moci komunikaci s Hurvínkem vyzkoušet sami.
Zkrátka ovšem nepřijdou ani ti, co se do Prahy nedostanou. Planetum-1 se Zemí komunikuje prostřednictvím rádiového signálu na radioamatérských frekvencích a veškerá data tak mohou stahovat radioamatéři po celém světě.
