Všimli jste si? V dubnu se na noční obloze nakrátko objevila nová kometa, která zaujala nejen astronomy, ale i širokou veřejnost. Kometa C/2025 F2, známá také jako SWAN, byla poprvé zaznamenána 29. března 2025 australským amatérským astronomem Michaelem Mattiazem. Objev byl učiněn na snímcích z přístroje SWAN na sondě SOHO, která má za úkol pozorovat Slunce.
To, co nešlo přehlédnout, byla nazelenalá barva komety. Prozrazovala, že z komety neunikaly jen částečky ledu a prachu, ale také molekuly zvané dikarbon — sloučenina tvořená dvěma atomy uhlíku, která při ozáření slunečním světlem vyzařuje zelené světlo.
Blízké setkání se Sluncem
Kometa se postupně přibližuje ke Slunci a 1. května 2025 dosáhla svého nejbližšího bodu, tzv. perihélia, ve vzdálenosti přibližně 50 milionů kilometrů. Krátce po objevení přitom kometa zazářila výrazně jasněji, než by měla.
Fotografie ukázaly, že za tímto nárůstem stála náhlá „erupce“, která vyvrhla směs plynu a prachu z komety do okolního kosmického prostoru. Záhy se na internetu objevila spekulace, jestli jsme na kometě SWAN nebyli svědky výbuchu „ledové sopky“. Tedy procesu kryovulkanismu odehrávajícího se na kometě!
Tušení sopky
Když se podíváme do encyklopedií, zjistíme, že slovem kryovulkanismus se označuje přírodní proces, který se odehrává na ledových tělesech v dálavách Sluneční soustavy. Během něho se na povrch nedostává křemíkem bohatá láva – tedy materiál, který většinou vyvrhují sopky na Zemi – ale těkavé látky jako voda, čpavek nebo metan. Této zvláštní směsi říkáme kryoláva a její původ musíme hledat hluboko pod povrchem. Na povrchu, kde se setká s nízkými teplotami, pak rychle tuhne a vytváří nejrůznější útvary.
Kryovulkanismus ve vesmíru
S kryovulkanismem se můžeme setkat ve vnějších částech Sluneční soustavy, zejména na ledových měsících a trpasličích planetách. Třeba na Tritonu, Enceladu, Titanu, Europě nebo Cereře. Aby mohl kryovulkanismus fungovat, je potřeba vnitřní teplo. A je jedno, jestli pochází ze zmačkávání a roztahování tělesa kvůli gravitačnímu působení blízké planety či jiného měsíce, nebo kvůli rozpadu radioaktivních prvků.
Jakmile je ale tepla uvnitř dostatek, část ledu, který těleso tvoří, se může roztavit. Díky tomu vznikají kapsy s vodou a dalšími tekutými látkami. Ty se můžou vydat k povrchu a způsobit erupci.
Teplo a tlak
O kometách je známo, že mohou opakovaně „explodovat“, když se přibližují ke Slunci. Je to kvůli tomu, že na ně dopadá více slunečního záření, vlivem čehož se jejich povrch zahřívá. To může způsobit, že se pod povrchem začne vypařovat některý z ledů, který je tvoří.
Pod povrchem tak vzniká plyn, a proto narůstá tlak, který dokáže ledovo-prachovou krustu komety prorazit a dovolit plynu a drobným kouskům ledu a prachu uniknout a vytvořit rozšířený oblak plynů a prachu známý jako koma. A je to právě koma, které pak odráží sluneční paprsky a dovoluje kometu na noční obloze snadno spatřit.
Výbuch na kometě
Na rozdíl od „klasického“ kryovulkanismu jde ale u komet spíše o prudké výtrysky plynů a prachu způsobené tlakem, nikoli o výstup kryolávy z hlubin. Fyzikální princip — sublimace, nárůst tlaku, prasknutí vrstvy tvořící povrch a následný výtrysk materiálu — je sice velmi podobný, ale důvod, proč ke vzniku výtrysku dochází, je dost rozdílný. Pokud se tak budeme držet definice kryovulkanismu, která počítá s existencí vnitřního tepla a tvorbou kryolávy, je vhodnější u komet tento termín nepoužívat.
