O tom, že se evropský vesmírný program bude muset v silné konkurenci Spojených států, Ruska, Indie nebo Číny postavit na vlastní nohy, se mluví velmi dlouho. Vždyť Evropská kosmická agentura (ESA) byla založena již v roce 1975. Jedním z nejdůležitějších dosavadních projektů je navigační systém Galileo, který představuje evropskou alternativu k GPS – satelitní navigaci, kterou vlastní a provozují Vesmírné síly Spojených států amerických.
Evropa nyní přichází s dalším velkým projektem, který dostal zelenou. Jeho jméno zní IRIS² a jde o zásadní krok kupředu v naší nezávislosti na americké satelitní platformě Starlink (respektive armádní části zvané Starshield), kterou vlastní firmy spojené s miliardářem Elonem Muskem.
IRIS²: Evropská cesta k vesmírné nezávislosti
V posledním roce se ukázalo, že se Spojené státy, jež byly pro Evropany po dlouhá desetiletí spolehlivým partnerem, staly daleko nepředvídatelnější. Varovným signálem byly například stížnosti ukrajinských speciálních sil na velmi zvláštní výpadky systému Starlink i informace o tom, že jim Američané na dálku vypnuli některé klíčové elektronické systémy ve stíhacích letadlech F-16.
„Může se to samé stát i nám?“ položili si otázku ti, kteří dnes stojí v čele evropských zemí. A IRIS² představuje jednu z odpovědí.
Téměř 300 družic na oběžné dráze
Jméno programu je zkratkou pro „infrastrukturu pro odolnost, vzájemnou propojenost a bezpečnost pomocí satelitů“. Konsorcium SpaceRISE pověřené přípravou a realizací plánuje, že bude sestávat z asi 280 až 300 družic.
Ty najdou v budoucnu svůj domov na nízké a střední oběžné dráze Země. Na nízkou oběžnou dráhu (do výšky asi 1200 km nad povrchem) by měla zamířit naprostá většina z nich, aktuální odhady mluví o 264. Dalších minimálně 18 budeme na obloze hledat výrazně výše, asi 8000 km nad zemí.
Konkurence Starlinku: Bezpečný internet pro vlády i občany
Cílem programu je zajistit vzájemné propojení evropských vlád a agentur bezpečnou a rychlou sítí. Systém IRIS² má ale zároveň sloužit i občanům. Stejně jako konkurenční Starlink nabídne vysokorychlostní připojení k internetu, a to i v oblastech, kde dosud bylo velmi špatné či žádné internetové pokrytí.
SpaceRISE má v současnosti ambiciózní vizi, že evropské satelitní propojení bude funkční pro státní organizace a jednotlivce už v roce 2030. Velký zájem o připojení do celé sítě nedávno projevily i země, které nejsou součástí EU, ale patří do Evropského hospodářského společenství – Švýcarsko a Norsko.
Evropské kosmodromy: Rakety budou startovat od Norska po Skotsko
Ptáte se, jak se všechny ty satelity – a že je poslední dobou na orbitě pořádně plno – dostanou nahoru? Tak to nejste jediní. Evropská unie v současnosti využívá pro lety do vesmíru zejména svůj kosmodrom nacházející se na území Jižní Ameriky ve Francouzské Guyaně.
V minulosti byl používán i kazašský Bajkonur, který má ale v dlouhodobém pronájmu Rusko, a tak nyní nepřichází v úvahu. Francouzi svůj vesmírný program kdysi realizovali také v Alžírsku, odkud z kosmodromu Hammaguir vyslali na oběžnou dráhu toulavou kočku Félicette i první satelit Astérix-1.
Nová generace evropských raket: Isar Aerospace a Rocket Factory Augsburg
Opravdový „evropský kosmodrom“, ze kterého by se dalo létat až na oběžnou dráhu Země, ale dosud na kontinentu chyběl. To se změnilo nedávno startem dvoustupňového nosiče Spectrum 1 německé firmy Isar Aerospace z norského kosmodromu Andøya. Ten existuje již 63 let a dosud z něj odstartovalo přes 1200 sub-orbitálních raket. Posledních pět let ale rostl zcela nový „Orbital Launch Pad A“, ze kterého mohou v budoucnu startovat satelity mířící právě až na oběžnou dráhu.
Také v sousedním Švédsku vznikla nová rampa umožňující lety na orbitu – LC-3 na kosmodromu Esrange. V roce 2023 ji otevřel sám švédský král, na inaugurační let orbitálního nosiče Blue Whale 1 se však zatím čeká.
Kosmodrom SaxaVord: Vesmírná brána na Shetlandských ostrovech
Další alternativu může představovat vesmírné centrum SaxaVord. Leží v téměř neobydlené oblasti na nejsevernějším cípu Shetlandských ostrovů, které tvoří jednu ze 32 správních oblastí Skotska. Starty satelitů na oběžnou dráhu tu měly podle původních plánů začít už v roce 2022, nakonec ale došlo ke zpoždění. A tak kosmodrom až letos v lednu dostal licenci pro orbitální lety s omezením na maximálně 10 startů ročně a 2 měsíčně.
Zatím proběhly statické testy motorů prvního stupně rakety RFA One. RFA je zkratkou pro Rocket Factory Augsburg, továrnu v nedalekém Bavorsku. Na severu Británie byl rozestavěn také kosmodrom Sutherland pro rakety Orbex Prime, projekt byl ale na konci loňského roku pozastaven. I přesto platí, že nová orbitální „odpaliště“ zažívají v Evropě zlatou éru od Skotska až po polární oblasti.
Výbuch rakety Spectrum 1
Proč to není selhání?
Let orbitálního nosiče Spectrum 1 z kosmodromu Andøya trval jen 18 vteřin, než raketa explodovala a dopadla do moře. Zní to jako neúspěch? Ale kdeže! Pro první prototypy jde o běžnou záležitost, četné výbuchy se nevyhnuly ani americké firmě SpaceX a nosičům Falcon. Společnost Isar Aerospace na svých účtech na sociálních sítích video startu i výbuchu sdílela s výmluvným popiskem: „Launch, learn, repeat!“ Posbírala hromadu důležitých dat a pro příští lety bude zase o něco připravenější.
