Jak vznikají hvězdy a planety
Hvězdy i planety vznikají z oblaku plynu a prachu, který se zhroutí do podoby disku. Nejlépe si ho představíte jako velkou a tenkou pizzu. V centru disku vzniká hvězda a v jejím okolí se shlukují částečky prachu do stále větších objektů. To jsou zárodky budoucích planet. Kromě shlukování dochází také ke srážkám. Někdy i hodně velkým. Důkaz vidíme přímo na naší obloze.
Velmi mladá Země se srazila s objektem o velikosti Marsu. Vyvržený materiál se pak zformoval do objektu, kterému dnes říkáme Měsíc. Planety mohou být takovým nárazem dokonce vyhozeny ven z planetárního systému a některé naopak narazit do hvězdy.
Hledání otisků zničených planet a stop železa
Při vzniku planetárního systému dochází k mnoha interakcím. Některé planety mohou být vyhozeny ven, jiné mohou narazit do hvězd. Důkazem, že hvězda pohltila planetu, je její neobvyklé složení. Naše Slunce i další hvězdy jsou tvořeny především z vodíku a hélia. Ostatní prvky se v nich však nacházejí také. Například železa je v našem Slunci asi 0,16 %. Nezmiňujeme ho náhodně, protože kamenné planety jsou na železo bohaté.
Při pozorování cizích hvězd je těžké říct, zda se železo nachází ve hvězdě přirozeně, nebo jde o pozůstatky zničených planet. Vědci se proto dívají na jiný prvek – lithium. Známe ho dobře i ze Země, dokonce přímo z našich kapes, protože v telefonech máme lithiové baterie. Ve hvězdách lithium ale dlouho nevydrží, protože se jeho atomy v jádru rychle spojují do těžších prvků.
Červení trpaslíci ukrývají pohlcené planety
Vědci se v nové studii zaměřili na červené trpaslíky, což jsou hvězdy mnohem menší a chladnější než naše Slunce a jsou to nejběžnější hvězdy ve vesmíru. Víme, že se u nich kamenné planety běžně nachází a velmi často obíhají velmi blízko.
Po svém zrodu se červený trpaslík skládá z jádra a takzvané konvektivní zóny, ve které proudí teplejší hmota nahoru k povrchu a chladnější padá dolů. Lithium se dostává do jádra, kde je zničeno. Jakmile se z červeného trpaslíka stane normální hvězda, vytvoří se okolo jádra ještě radiační oblast, která padání lithia do jádra zpomalí.
Pokud chceme najít lithium, jehož původ není přirozený, ale jedná se o pozůstatky sežrané planety, nesmíme červeného trpaslíka pozorovat příliš brzy, kdy se v něm lithium nachází ještě přirozeně, ale ani moc pozdě, protože k sežrání planet dochází po vzniku planetárního systému.
Vědci v datech z družice Gaia objevili ve třech mladých hvězdokupách celkem šest červených trpaslíků s velmi vysokým obsahem lithia. Mohly sežrat hmotu tří až deseti Zemí. Čísla naznačují, že se to děje až u 3 % pozorovaných hvězd, ale reálně to bude ještě více.
Extrémně blízko hvězdě:
Přežijí exoplanety?
Planety obíhající blízko své hvězdy mohou přežít. V případě obřích planet pak může docházet k postupnému úniku atmosféry. Astronomové nacházejí také planety s oběžnou dobou jen několika hodin, které jsou podobně velké jako Země. Patrně jde o jádra planet, které o svou atmosféru přišly zcela.
Kromě velkých dávek záření ovlivňuje planety také gravitace blízké hvězdy. Většina těchto planet má kvůli tomu vázanou rotaci, což znamená, že se okolo své osy otočí za stejnou dobu, za jakou oběhnou svou hvězdu. Vázanou rotaci má také náš Měsíc, takže vidíme vždy jen jednu jeho polokouli. V případě planet to znamená, že na jedné polokouli je neustále den a na té druhé zase noc.
Existují však výjimky. Obří exoplaneta CoRoT-2b, kterou vědci našli před devatenácti lety, podle nové studie vázanou rotaci nemá. Svou mateřskou hvězdu oběhne dvakrát, než se jednou otočí okolo své osy. Vědci zatím nevědí, proč tomu tak je.
