Evropský vesmírný raketoplán s českou stopou
Slavné americké raketoplány přestaly létat v roce 2011, ale samotný koncept vesmírného letadla úplně nezmizel. Na oběžnou dráhu létá malý tajný raketoplán X-37B provozovaný Vesmírnými silami USA. Zároveň soukromá firma Sierra Nevada Corporation pracuje na nákladním raketoplánu Dream Chaser. Ani Evropa nechce zůstat pozadu, a proto Evropská kosmická agentura vyvíjí Space Rider.
V překladu to znamená Vesmírný jezdec. Je to ale také zkratka pro Space Reusable Integrated Demonstrator for Europe Return, tedy Vesmírný opakovaně použitelný integrovaný demonstrátor pro evropský návrat. Kdo by si představil letadlo, ten by byl vedle. Spíše bychom mohli mluvit o vesmírném surfu nebo kluzáku. Nemá totiž křídla. Skládá se ze dvou částí – návratového modulu a orbitálního modulu AVUM.
Návratový modul má délku asi 4,6 metru a jeho součástí je nákladový prostor, do něhož se vejde náklad o hmotnosti až 600 kilogramů. Tvořit ho budou nejrůznější experimenty pro výzkum léků nebo třeba vývoj nových materiálů. Na palubě mohou být také přístroje pro pozorování Země nebo vesmíru a Space Rider bude uzpůsoben i pro vypouštění nebo opravy menších družic.
Nákladový prostor má dveře o rozměrech 120 × 72 cm. Po jejich otevření bude náklad vystaven kosmickému prostředí. Na stavbě těchto dveří se výrazně podílejí i české firmy – především brněnské L. K. Engineering a Frentech Aerospace.
Orbitální modul a kluzák, který přistane na Zemi
Samotný vesmírný raketoplán bude spojen s orbitálním modulem, který zajistí zdroj energie prostřednictvím dvou solárních panelů, ale postará se také o manévrování na oběžné dráze. Ve vesmíru může strávit až dva měsíce. Poté se zažehne motor na orbitálním modulu, který pozmění dráhu okolo Země tak, aby byl kluzák nasměrován do atmosféry. Před vstupem se orbitální modul odpojí a shoří.
Návratový modul je vybaven tepelným štítem. Průlet zemskou atmosférou se postará o největší snížení rychlosti. Další brzdění obstarají padáky a loď následně dosedne na zemský povrch. O měkké přistání se postará podvozek, na němž opět spolupracují zmíněné české firmy.
Startovat bude pomocí rakety Vega C+ z evropského kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně. Na stejném místě by měl i přistávat, i když pro návrat z některých misí možná budou využity Azorské ostrovy.
Tepelný štít se právě testuje
Space Rider se částečně inspiruje americkým raketoplánem a využívá tepelný štít vyrobený z keramických dlaždic. Celkem jich bude na spodní straně 21 a jsou z materiálu zvaného ISiComp. V italském centru pro letecký výzkum v Capue nedávno proběhly testy, při nichž byly dlaždice vystaveny teplotě 1600 °C, což odpovídá tomu, čím projdou při průletu atmosférou.
Normální letadlo se od Země odlepí díky vztlaku, který generují křídla. Tento stroj nikam neletí, spíše padá k Zemi. Místo křídel poskytuje vztlak samotné tělo lodi. Přesto je potřeba ho ovládat. K tomu slouží dvě klapky o velikosti jen 90 × 70 cm. Jejich hmotnost je deset kilogramů, ale zvládnou řídit třítunový trup.
V plazmovém aerodynamickém tunelu byly bombardovány obloukovým proudem plynu o rychlosti desetinásobku rychlosti zvuku. V testech skvěle obstál, dokonce přežil i podmínky návratu s úmyslně poškozenou dlaždicí – pro případ, že by ho na oběžné dráze zasáhl mikrometeorit.
Evropa vyvíjí i komerční nákladní lodě
Evropská kosmická agentura také vyhlásila program LCRS (LEO Cargo Return Service), jehož cílem je vývoj a vyslání komerční kosmické lodě k Mezinárodní vesmírné stanici. Vybrány byly firmy Alenia Space a The Exploration Company.
Kosmické lodě mají na stanici dopravovat zásoby a mít schopnost se podobně jako Space Rider vrátit zpět na Zemi. Není vyloučené, že se Evropa v budoucnu rozhodne některou z lodí přestavět do pilotované verze. The Exploration Company s tím u své lodě Nyx počítá.
Raketa Vega C+
Proč a kdy se menší raketa přejmenuje?
Vesmírné rakety používají dva druhy paliva – kapalné a pevné. Většina raket „jede“ na kapalné palivo (vodík, petrolej apod.). Pevné palivo se využívá spíše pro přídavné motory, které pracují v prvních dvou minutách a jejich úkolem je poskytnout dostatečný tah, aby se raketa odlepila od Země.
Dva nebo čtyři přídavné motory používá také evropská raketa Ariane 6. Při prvních letech šlo o motory P120C. Písmeno P znamená „poudre“ (francouzsky „prach“), což odkazuje na tuhou pohonnou látku.
Číslo 120 označuje původní cíl 120 tun pohonné látky (později zvýšený na téměř 142 tun) a C značí „common“ (anglicky „společný“), což vyjadřuje jeho využití větším počtem raket. V červnu měl proběhnout první start Ariane 6 s novou verzí P160C. Už víme, co označení znamená, takže není těžké uhádnout, že hlavní změnou je větší množství paliva.
Kromě Ariane 6 využívá stejné motory také menší raketa Vega C. První tři ze čtyř stupňů jsou na tuhé pohonné hmoty. Vega C dnes využívá motory P120C, ale v roce 2028 přejde na P160C a ponese označení Vega C+. Jedním z úkolů nové verze bude vynášet právě Space Rider.
