Za pár dolarů do vesmíru na otočku a zase zpátky. To měl být raketoplán – levný, rychlý, prostě ideální. Proto ho také pojmenovali Space Shuttle, což se dá přeložit jako vesmírný autobus. Slovem shuttle se označují autobusy kyvadlové dopravy, pendlující bez přestávky z jednoho místa na druhé. Úplně se to nepovedlo.
Raketoplán se stal dokonalým úspěchem technickým a dokonalým neúspěchem ekonomickým. K tomu, abyste ho dostali do vesmíru, potřebujete 18 000 lidí. Opravdu! Není tam ani jedna nula navíc. Už jen jejich platy dělají z vesmírného autobusu nepříliš dobrý kšeft. Vždyť také jeden start vyjde na závratnou tři čtvrtě miliardu amerických dolarů, což je skoro 13 miliard korun. To vážně není laciný autobus.
Star Trek živě
Ovšem to na začátku sedmdesátých let nikdo netušil. V roce 1972 prezident Spojených Států Richard Nixon prohlásil, že se USA pustí do konstrukce opakovatelně použitelné kosmické lodi a v září 1976 byl hotov první prototyp pojmenovaný Enterprise. Shoda jména se slavnou lodí ze Star Treku není náhodná. Původně se měl raketoplán jmenovat Constitution (ústava), ale fanoušci seriálu sepsali petici k prezidentovi (tehdy už Geraldu Fordovi) za přejmenování podle jejich milované fiktivní kosmické lodi. Prezident prý petici nevzal vážně, ale protože sloužil za války na letadlové lodi USS Enterprise, přejmenování se nebránil. Trekkies to i tak berou jako úspěch.
Veselý začátek a smutný konec
Enterprise se však nikdy do vesmíru nepodívala. Ani neměla, byl to průkopník, který nejprve dálkově ovládán a následně i s posádkou na palubě testoval možnosti kosmické lodi budoucnosti. Protože raketoplány nemají motory, se kterými by mohly létat
jako letadla (nehledě na to, že Enterprise neměla motory žádné), startovala ze hřbetu Boeingu 737.
Prvním raketoplánem, který se podíval do vesmíru, byla dnes už bohužel nechvalně proslulá Columbia. Byl to také jediný stroj svého druhu vybavený vystřelovacími sedadly a poklopy ve stropě pro nouzové opuštění paluby. Používaly se jen při prvních letech s dvoučlennou posádkou a následně byly nahrazeny pevnými křesly. Columbia zahájila éru raketoplánů dosažením oběžné dráhy 12. dubna 1981. Vrátila se tam do prvního února 2003 ještě sedmadvacetkrát. Ten den skončila její poslední mise. 62 kilometrů nad zemí v rychlosti 20 000 kilometrů v hodině se raketoplán rozpadl. Po Challengeru druhá velká katastrofa.
Staré nové stroje?
Challenger byl po Columbii druhým nejstarším raketoplánem. Zatímco Columbia létala 20 let, Challenger uvedený do provozu v roce 1982, explodoval při startu už čtyři roky na to. Discovery z roku 1983, Atlantis z roku 1985 ani Endeavour, vyrobený jako náhrada za Challenger, v roce 1991, naštěstí nic takového nepostihlo. Říkáte si, že není divu, že něco tak starého vybuchlo? Respektive to už dávno nemělo létat a ne slavnostně končit v roce 2011? Něco na tom je. Už jsme měli mít dávno něco novějšího stejně, jako jsme se měli dávno vrátit na Měsíc. Ovšem raketoplány nejsou zas takové vykopávky, jak by to mohlo podle jejich dat "narození" vypadat. Procházely pravidelnou modernizací, takže elektronika na palubách není rozhodně z osmdesátých let. Navíc vše je před každým startem pečlivě kontrolováno včetně 30 000 keramických destiček chránících stroj při průletu atmosférou.
Poslední mohykán
Jak už jsme zmiňovali, raketoplán nemá žádné motory, které by mu umožnily létat jako letadlu. Tři hlavní motory a přídavné nosné rakety slouží jen ke kolmému letu vzhůru. Při přistání pouze plachtí. Manévrovací trysky ho ještě na oběžné dráze nasměrují správným směrem a pak už jen působením gravitace klesá k zemi. Jednoduché a velmi elegantní. Proto se také počítalo, že raketoplány budou neustále v provozu a uskuteční desítky letů. Realita však byla jiná a velmi drahá. 28. června se jejich historie uzavře startem Atlantis. Na jeho palubu vstoupí už jen čtyři z možných sedmi členů posádky. Na zemi už totiž nebude žádný druhý raketoplán, který by je mohl jistit a v případě potřeby dostat dolů. Čtyři lidé se však mohou vrátit v kabině Sojuzu používaného jako záchranný modul na mezinárodní kosmické stanici ISS. Pokud však půjde vše podle plánu, Atlantis se po 12 dnech vrátí i se "svými" lidmi na Zemi a vesmír bude minimálně v nejbližších desítkách let patřit opět pouze raketám na jedno použití.
A co dál?
Raketoplány budou opět nahrazeny raketami, těmi raketami, jejichž éru měly ukončit. Zatím se počítá se starými dobrými vyzkoušenými ruskými stroji, které létají k ISS už dnes. Ovšem jízdenka pro jednoho kosmonauta z Bajkonuru stojí 50 milionů dolarů a do roku 2016 se počítá se zvýšením ceny na 62 milionů.
Pořád je to ale při započtení dalších nákladů mnohem méně než na palubě raketoplánu. Jeho výhodou však bylo, že uměl dopravit nejen 17 tun materiálu nahoru, ale také 10 tun odpadků a nepotřebného vybavení dolů zpátky na Zemi. Rakety však létají jen vzhůru, dolu se už vrací pouze návratový modul pro lidi. Na odpadky není místo. Co s nimi? Šup shořet do atmosféry. Takový je nový popelářský plán pro ISS.
Vesmírné X
NASA se však moc nelíbí, aby veškerou dopravu na ISS zajišťovali Rusové. Takže není divu, že na zajištění letů do vesmíru pracuje hned několik amerických firem. První z nich je SpaceX neboli Space Exploration Technologies Corporation, kterou založil Elon Musk, spoluzakladatel online platebního systému Paypal. SpaceX drží od roku 2008 primát první soukromé firmy, která dokázala raketou dosáhnout oběžné dráhy a umístit zde družici. Raketa se jmenovala Falcon 1, kromě ní vyvíjí SpaceX také levný vesmírný nosič Falcon 9, těžkotonážní Falcon Heavy a hlavně to, co nás teď zajímá nejvíce - kosmickou loď Dragon, jejíž maketa se s bochníkem sýra na palubě už dostala na oběžnou dráhu.
Soukromá raketa i stanice
SpaceX však není jediná. Dalším hráčem je slovutný a proti SpaceX obrovský Boeing a jeho projekt CST 100. Ten ale nevypadá, že hned tak někam poletí, nemá ani určený nosič, který by ho dostal do vesmíru. Vedle Boeningu se na vývoji CST 100 podílí i firma Bigelow Aerospace, jež by ráda využila tyto kosmické lodě k dopravě lidí do svých hotelů a soukromých vesmírných stanic na oběžné dráze. Třetím možným nástupcem raketoplánů se může stát Cygnus firmy Orbital Sciences Corporation, mezinárodní projekt nákladní kosmické lodi, který by mohl zajišťovat zásobování ISS. Nahoru se s ním vyšplhá raketa Taurus II a první pokusný start je očekáván letos v květnu. Nemusíme se tedy bát, že bychom přestali do vesmíru létat. Ovšem když porovnáte vzhled nových vesmírných strojů připomínajících variace na Apollo ze 60. let a elegantní raketoplány, asi vám jich bude trochu líto. Doufejme, že se jednou podobné stroje do vesmíru vrátí.
