Obrovským prázdným prostorem, kde se dříve rodily trupy záoceánských lodí, zaburácel motor. Z komína se vyvalil oblak kouře, převody zaskřípěly, táhla se napjala, kladky se roztočily a gigantický slon se dal do pohybu. 50 tun oceli, dřeva, mosazi a krásné mechaniky. Jako by svými ohromnými vyřezávanými tlapami vystoupil ze snu Julese Verna. Měří dvanáct metrů na výšku a ukrývá na 50 lidí.
Stojíme v jeho útrobách a kolem nás zní ohlušující koncert klapání, skřípění, vrzání a syčení. Mechanické zvíře žije a kráčí. Jako byste jeli na čtyřpatrovém domě a koukali se na střechy méně šťastných domů, které neumějí chodit.
Velký a velkolepý
Jsme ve Francii kousek od břehů Atlantiku na ostrově uprostřed řeky Loiry, uprostřed města Nantes, jen pár set metrů od rodného domu Julese Verna. Právě tady vkročil na svět Le Grand Elephant - velký ale i velkolepý slon. Platí o něm oboje.
Pohání ho dieselový motor úctyhodného výkonu 450 koní (335 kW), energií však neplýtvá a pohybuje se důstojnou rychlostí čtvrt kilometru za hodinu. Nutno přiznat, že tak úplně nechodí, ale jede. Pod hlavou skrývá kabinu, v níž sedí slonův vládce. Řídí ho několika pákami, volantem a joystickem. Pod kabinou se pak otáčí dvojice řídicích kol. Druhou dvojici - hnací, najdete na zádi u motoru. Ale když slona vidíte, jak díky čtyřem tunám hydraulického oleje hýbe nejen nohama, ale i hlavou a chobotem (kterým umí kropit jak davy okolo cesty, tak vlastní pasažéry), ani na chvíli nezapochybujete, že skutečně chodí.
Výjimkou ze složité mechaniky je jeho ocas. Ten nepohání motory ani písty, dokonce nad ním ani nemá slonův kapitán kontrolu. Ovládá se pákou vzadu na balkonu na slonových zádech. Zavrtět si s ním může každý.
Což už neplatí o slonově troubení, vyhrazeném strojníkovi. My si ale zatroubili. Otočíte kohoutem, nafouknete troubící aparát - kus duše z kola - deformujete ji prsty a proudící vzduch skřípe, úpí, kvílí..., což dlouhá trouba zesiluje do monumentálního zvuku znějícího skutečně jako sloní troubení. Chce to trochu cviku, ale výsledek je ohlušující.
Stroje odnikud
Slona vymysleli a postavili inženýři a umělci ze skupiny Les Machines de l’Ile. V překladu prostě "Stroje z Ostrova"; velké O je na místě ostrov se skutečně jmenuje Ostrov, případně Nantský ostrov, aby se to nepletlo.
Slon na něm nežije sám. V opuštěných docích se zabydlela rozrůstající smečka zvířat kombinujících to nejlepší z dob velké průmyslové revoluce konce předminulého století a digitální revoluce konce minulého tisíciletí. Sám slon je narvaný nejen dráty, táhly, převody a písty, ale také slušnou řádkou digitálních technologií.
Najdete tu mořského hada, chobotnici, mušli nesenou létajícími rybami, Poseidonovy koně, hlubokomořskou rybu s lampičkou na tykadle, loď zmítající se v bouři, rybu s plachtou na zádech, plovoucí ořechovou skořápku, létající velrybu i obřího kraba.
Ne náhodou jsou všechny potvory mořské. Týmu z Les Machines totiž nestačí mít největšího slona na světě, chtějí mít i největší kolotoč. Zvířata, která zatím bydlí v galerii, se budou za pár let otáčet ve dvacet metrů vysokém mořském kolotoči pro děti i dospělé.
Steampunkový svět
Když vyjdete z galerie, projdete pod slonovým břichem, dostanete se do zakázané zóny. Místa, kde se ze dřeva, kovu, ale i jedniček a nul počítačových programů rodí budoucí obyvatelé kolotoče. Tady se snoubí umění s technikou, tak jako tomu bylo ve zlaté éře páry.
Dnes se tomuhle oboru říká steampunk, případně dieselpunk, pokud jsou ve hře místo parních strojů spalovací motory. Je to umělecký směr i životní styl, o kterém jste si více mohli přečíst v ABC číslo 16/2010. Když potkáte na ulici chlapíka v leteckých brýlích a kožené kukle, tak se sem buď časem propadl Louis Blériot, první muž, který přeletěl kanál La Manche, což je nepravděpodobné, nebo jste narazili na fandu steam/diesel punku, což je pravděpodobnější. Natáčejí se steam/diselpunkové filmy, malují obrazy, kreslí komiksy, ale v Nates uvidíte tenhle svět naživo.
Vdechněte jim život
Ovšem ani dvacetimetrový kolotoč není pro tohle město dost velký. Mají tu proto v plánu "vypěstovat" gigantický mechanický strom. Říkají mu volavkový. 50 metrů v průměru, 35 metrů na výšku a nahoře dvě kroužící volavky vozící cestující. Ocel, dřevo a desítky metrů osázených květináčů. Neuvěřitelný projekt. Když se ale vezete na slonovi, nepochybujete, že strom tady taky jednou bude.
Zatím mají v Nantes jednu pokusnou a už tak dost velkou větev (20 metrů dlouhou a 20 tun těžkou), po které se můžete projít z dílny do obchodu se suvenýry. Uvnitř galerie pak stojí sám o sobě dost velký model stromu. Když zatočíte kličkou jak od mlýnku na maso, volavky na jeho vrcholu se dají do pohybu.
A o tom to tady je. O dávání věcí do pohybu. O vdechnutí života zvířatům ze snů. Musíte to udělat vy. Táhly, pákami, šlapkami, knoflíky... Usadit se na záda mořského hada, vlézt do útrob zlé ryby, osedlat mořské koně, roztočit řetězy a ozubená kolečka. Stát se na chvíli vládci krásných strojů.
