Nechci být divná: Jsem holka, ale někdy se cítím jako kluk
Odpověď
Milý anonyme, nebo milá anonymko, i tobě moc děkuji za důvěru, se kterou se na mě obracíš. Hned v úvodu tě chci uklidnit, že nejsi vůbec divná (s dovolením tě budu oslovovat v ženském rodě). Nemáš se vůbec za co stydět, tvoje orientace a vnímání sebe sama je jen a jen tvoje věc.
Jsi ve věku, kdy tvoje sexualita teprve zraje, poznáváš hlouběji sama sebe (svoji duši i tělo) a bylo by dobré tomu nechat čas. Tolik, kolik potřebuješ. Možná by bylo fajn se obrátit na školní psycholožku (nebo jakoukoli ve tvém okolí) a začít s ní o svých pocitech mluvit.
Co pomůže?
Člověk když některé myšlenky, pocity vysloví nahlas, tak si je sám začne více uvědomovat, prožívat a někdy i nevědomky řešit. Pokud máš s některým z rodičů opravdu důvěrný a otevřený vztah, můžeš o tom začít mluvit s ním.
Uvidíš, že všechno se časem usadí a vyřeší. Ale je moc fajn, že o tom přemýšlíš a umíš si říct o pomoc. Budu moc rád, když mi zase napíšeš, jak se cítíš. Mourrison
