Bojím se rodičů a máma mi vyhrožuje psychologem

Bojím se rodičů. Už nějakou dobu, vždy když se mě rodiče zeptají na nějakou otázku, která souvisí s tím, jak se cítím, nebo mým názorem, zaseknu se. Stáhne se mi žaludek, zablokuje mi to hlasivky tak, že když mluvím, tak mluvím takovým tím ubrečeným tenkým hlasem, často brečím a třesu se nebo mám tiky. Máma si myslí, že mým mlčením jí jen manipuluju a tak mě za to pořád trestá. Já to ale nedokážu přemoct, nějak se jich bojím a vlastně ani nevím proč. Skoro nic jim neříkám, porušuji jejich zákazy, protože se bojím, co by udělali, kdybych se jich zeptala na daný zákaz. Už vím, že se mě nebojí uhodit, takže se možná i bojím toho. Ale ani ostatním lidem nikdy doopravdy neříkám, jak se cítím, ani nic co se mě nějak osobně týká. Mám s tím velký problém, protože potom se necítím a nejsem sama sebou a tím pádem nemám skoro žádné kamarády. Začala jsem si textovat s někým online, ale bohužel na to máma přišla, když mi zabavila telefon a asi mě čeká tlačítková Nokia. Mám s tím ale fakt velký problém hlavně doma ale zase se bojím jim to říct. Navíc vždy když takhle přestanu mluvit, oba dva na mě jedou proud otázek a to mě dostává do té 'spirály' ještě hlouběji. Navíc máma mi teď vyhrožuje psychologem, což by asi nebyl až tak špatný nápad, kdyby v místnosti nechtěla být se mnou. Vím, že pak neřeknu už vůbec nic. Nevím, co mám dělat. Předem děkuji za odpověď. 13 let

Odpověď

Milá anonymko, je mi opravdu moc líto, jak se doma cítíš. Mezi tebou a rodiči je tzv. komunikační blok (ani oni, ani ty nevíte, jak spolu mluvit), který by bylo dobré odstranit. Jinak se může stále více zvětšovat a nebude v tom dobře vůbec nikomu.

Strach z posychologa?

Nápad maminky zajít k psycholožce je dobrý. Nemusíš mít strach, že by byla maminka přítomná neustále. Možná u první nebo druhé návštěvy, ale pak bude chtít psycholog mluvit jen a jen s tebou. Ty jí/mu hned v úvodu můžeš říct, že bys ráda chodila na sezení sama. Věř, že na to bude respektovat a mamince to vysvětlí.

Hlavně se neboj a nestyď popsat všechno tak, jak jsi to napsala mě. Jak se cítíš, co prožíváš, co tě trápí, bolí a podobně. Různými otázkami a vzpomínkami spolu přijdete na to, kdy pravděpodobně blok vznikl a spolu ho začnete odstraňovat.

Věř, že všechno chce čas a snahu něco změnit. Možná psycholog navrhne návštěvy i mamince, protože i ona by se měla naučit komunikovat s tebou. Ale to neovlivníš. Jediné, co ovlivnit můžeš, je svůj přístup k druhým, takže i k rodičům. Budu moc rád, když mi napíšeš, jak to dopadlo. Mourrison

Bojím se smrti rodičů

Bojím se přiznat rodičům

Sdílej

29. ledna 2023

V poslední době se neshodnu s kamarádkou

Ahoj Mourrisone, Už několik let se mi líbí jeden kluk, který je zároveň můj nejlepší kamarád, a on ví, že se mi líbí (už jsem ti o něm psala nedávno, je to o tom jak nechci, aby mu jedna holka zlomila srdce). No a tahle holka je taky moje dobrá kamarádka. Ale v poslední době mi přijde, že se neshodneme na strašně moc věcech. Ona je taková extravagantní, nosí takové, no, specifické oblečení, tvrdí, že nemá moc problémů, takže nechápe ty mé, a je celá taková, specifická. Když ji mluvím o svých problémech, tak neposlouchá, a jen se směje. Je snob(ka?) a vůbec se nezajímá o jiné. Rozhodly jsme se ještě s jednou kamarádkou, že s ní malinko omezíme kontakt, protože i jí chování té holky nevyhovuje. Ale já se bojím, že když se s ní přestanu bavit, tak to bude toho nejlepšího kamaráda mrzet, a bude si myslet, že se s ní nebavím jen proto, že žárlím, že ona se mu líbí a já jemu ne. Ale tak to absolutně není, ale já nevím, jak ho o tom přesvědčit. Taky si myslím, že když se s tou holkou přestaneme bavit, tak nebude mít žádné kamarády, protože už i jiní zaregistrovali její chování a nechtějí se s ní bavit, a já nechci, aby byla sama. Chtěla jsem tomu kamarádovi vysvětlit, proč se s ní nechci bavit, ale ona se před ním nechová stejně jako před námi, takže by mi to asi nevěřil nebo já nevím. Ok tohle bylo absolutně nesrozumitelný, omlouvám se. Děkuji předem za odpověď, Amálka, 13 let.

Myslíš, že po mně chce pohlavní styk?

Ahoj, Mourissone, potřebuji se na něco optat. Chodím do školy do 8. třídy, a mám pocit, že se nějaké holce velmi líbím, že by se mnou něco chtěla víc. Rozepíšu se zde, chápu, že to je velmi divné. Ale prostě mě toto zajímá. Tenkrát v 7. třídě ke mně sedla na lavici, a říkala, jak mě velmi miluje, že ke mně něco velmi cítí. Poté druhý den mi ukazovala zadek, nechápu, o co jí šlo. Teď poslední dobou se ani moc nebavíme, a přijde mi, jak kdyby se mnou chtěla pohlavní styk. Jednou mi tajně šáhla na zadek, když se na nás nikdo nekoukal, ptal jsem se jí, „co je?" a „na „nic, nic", přišlo mi to divné. Každý den se na mě velmi dívá, pohled docela zamilovaný. Nevím, o co jí jde. Jednou o tělocviku říkala, jak jsem 10/10 hot (horký) a jak mi to sluší. Dá se to vše brát pouze jako sranda? Či ke mně něco cítí a může po mě až jí a mně bude 15 něco chtít? Prosím, odpověz. Vím, zní to fakt velmi divně, prostě mě to zajímá. Bavím se o tom dost s kamarádem, ale ten vůbec neví. Tak se ptám zde, jestli bys mi prosím Mourrisone, nemohl poradit. Docela se bojím, že by pohlavní styk mohl nastat podle tohohle. Děkuji

Jsem strašně šťastná!

Ahoj Mourrisone. Vím, že bych tu měla dát opravdový problém, než to, co tu teď napíšu, ale nemám, komu bych tuto novinku řekla a tak píšu tobě. No každopádně. Šla jsem s kamarádkou ji odprovodit na zastávku a pak se tam potkávám s kamarádem a jdeme na naši zastávku na autobus. Tak jsme si povídali a nakonec jsme se dostali k tématu Chodit s někým (jako držení za ruce a tak). Tak mi řekl, že se mu jako líbím, a vzhledem k tomu, že se mi líbí dlouho i on, tak spolu CHODÍME!!! Jsem strašně šťastná a mám z toho velkou radost, ale neměla jsem komu to říct, tak to píšu tady. Žádný problém nemám, jen jsem teď nejspíš nejšťastnější člověk na světě. Každopádně děkuju, že sis mne vyslechl a už nebudu otravovat, tak se měj hezky :) Bea

Jak mám poznat, kterého miluji?

Ahoj Mourrisone, V poslední době to bylo trochu těžké, tři roky a pár měsíců se mi líbí jeden kluk, říkejme mu Karel, ale on mé city neopětuje, jsme jen dobří kamarádi. Hodně jsem plakala, moc nespala, no, prostě to bylo těžké. Teď ale je jiný kluk, říkejme mu Tom, taky můj dobrý kamarád, a říkám si, jestli se mi nelíbí on. Bylo by fajn už se posunout od Karla, ale zároveň se bojím, že se do toho možná nutím, aby se mi Karel přestal líbit. Myslíš, že už moje pochybnosti svědčí o tom, že to co k Tomovi cítím, je jen velké přátelství a nic víc? Taky, Tom se ke mně chová hrozně mile, fakt strašně, přijde mi, že víc, než k jiným holkám. Někdy mám pocit, že já se mu taky líbím, jindy zas, že mě jen bere jako dobrou kamarádku. Je možné, že si třeba prochází tím samým co já? No, moje otázka zní, jak se vyznám ve svých citech, abych věděla, jestli se mi líbí, a jak zjistím, jestli má vůbec cenu se o něj nějak víc snažit, protože nechci znovu za krátkou dobu zažít zklamání a smutek. Doufám, že je tohle alespoň malinko srozumitelné. Děkuji.

Mourrisonova poradna