Odpověď

Ahoj Beo,

děkuji ti za upřímný a otevřený dopis, jsem moc rád, že ses svěřila, že jsi mi napsala. To, že jste u vás ve třídě vyspělejší než v jiných třídách, je úplně normální. Všem je vám v průměru okolo jedenácti či dvanácti let a to už dospívání může být klidně v plném proudu.

Je mi moc líto, co se stalo s tvoji kamarádkou, a moc dobře tuším, jak se cítíš. Hned v úvodu tě ale musím uklidnit, že v žádném případě si nedávej nic za vinu. Nemůžeme z druhých „vypáčit“ jejich starosti a problémy násilím. Pokud se nechtějí svěřit, anebo jsou duševně nemocní, opravdu nemůžeme nic dělat.

V současné době ti pomůže pouze čas, pláč, anebo popovídání si s kamarádkami, učiteli, rodiči nebo školní psycholožkou. Určitě nejsi jediná, komu tvoje kamarádka chybí a kdo se s její ztrátou musí vyrovnat.

Až ti bude lépe, můžeš třeba ve třídě založit klub (nazvat ho jejím jménem), ve kterém se budete svěřovat se vším, co vás trápí a bolí. Nikdo nebude nikoho soudit, ani hodnotit, jen se vyslechnete, a když dotyčný požádá o radu, poradíte. Může to pomoct nejen tobě, ale i ostatním. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Kolik rentgenů je smrtící dávka?

Spolužačky dělají naschvály nemocné kamarádce, co mám dělat?