Ahoj Mourrisone, na můj poslední dopis ohledně vztahu na dálku jsi odpověděl, že bych se do toho neměla vrhat po hlavě ale jen být sama sebou a ještě vyčkat, že není kam spěchat. A taky že bys byl rád, kdybych dala vědět, jak podzimky dopadly, tak píšu. Během podzimních prázdnin se mezi námi nic moc neodehrálo, ale během posledních pár dní to nabralo obrátky. Zjistila jsem, že s kámošem měli dohodu, že dokud si jeho kámoš někoho nenajde, tak ke mně on neudělá první krok. Kravina, že? Prý tím chtěl pomoct kámošovi, aby se necítil sám. No... Přímo jsem mu ohledně toho napsala. Tak, aby to nevyznělo hrubě, ale aby pochopil, že ta dohoda není dobrý způsob jak to řešit. Kluci tu dohodu ještě ten den zrušili, a oba jsme se přiznali, že k sobě něco cítíme už nějakou dobu. Moc nerozumím, jak je toto vůbec napadlo, ale každý někdy udělá nějakou hloupost. Byla za tím přeci jen snaha pomoct kámošovi, akorát to nedomyslel. Teď jsme spolu, jsme šťastní a konečně si o tomhle tématu můžeme spolu otevřeně povídat, aniž bychom se styděli nebo cokoli. Vlastně jsme se dali dohromady oficiálně teprve včera, ale když jsem zavzpomínala na to, jak to celé teprve začínalo, tak jsem si vzpomněla na Tebe. První dopis o tomhle jsem Ti psala, ještě než jsme si spolu začali vůbec psát. Teď už je to přes rok co si spolu píšeme. Chci Ti ještě jednou za vše poděkovat, Tvoje odpovědi mi moc pomohly. I proto mi přijde fér, abys věděl, jak to mezi námi dopadlo.