Malí polodivocí koníci známí jako garrano žili v lesích podél hraniční řeky Minho již před 20 tisíci lety. Přibližně od poloviny prvního tisíciletí je lidé využívali k drobným zemědělským pracím, k nošení břemen a jezdili na nich. Polodivoce se chovají dodnes, ale jedenkrát za rok je majitelé shánějí z hor.
Tato slavnost známá jako Rapa das bestas (slovo galicijského původu znamená doslova „holení zvířat“) má již čtyřistaletou tradici a přitahuje diváky z širokého okolí. Není divu, divocí koně jsou nahnáni do těsné ohrady, ve které se je lidé snaží holýma rukama přemoci a povalit na zem.
Atraktivní „rodeo“ se přitom koná jen proto, aby jim bylo možné ostříhat neupravenou hřívu a ocasní žíně. Koně se pak se vracejí zpět na svobodu.
