Nejchlupatější zvířata: Kdo má lepší kožich?

Nejchlupatější zvířata: Kdo má lepší kožich?
Sdílej
 
Ani té nejkrásnější modelce nesluší pravá kožešina tak jako jejímu původnímu nositeli. Pro něj to navíc není jen doplněk, ale nenahraditelná ochrana před podmínkami prostředí.

 

 

Pravé kožešiny lidé naposled opravdu potřebovali v době ledové před 10 tisíci lety. Jinou možnost, jak přežít kruté mrazy, tehdy neměli. O vlastní srst, která chrání své nositele před vnějšími vlivy, během evoluce už dávno přišli. Nová jim ani ve velmi chladných podmínkách nenarostla a výroba textilních vláken a oděvů z nich byla v nedohlednu. Dnes tato potřeba pominula. Lidé mají k dispozici materiály, které svými vlastnostmi pravé kožešiny nahradí a většinou i předčí. A tak by měli zvířatům jejich „teplé oblečení“ ponechat.

Do mrazu i vody

Na rozdíl od lidí byla zvířata do mrazivé doby ledové vybavena skvěle. A protože i dnes najdeme Zemi místa s podobnými podmínkami (polární oblasti, vysoké hory), mnohá si svoje dokonalé kožíšky ponechala. Každé zvíře je ale vybaveno trochu jinak. Často se totiž nechrání jen před chladem, ale i před ledovými vichry, před deštěm, sněhem a námrazou, nebo dokonce před studenou vodou, ve které žije a loví potravu.

 

Ustele si na sněhu

Jeden z nejteplejších kožíšků nosí polární liška (Vulpes lagopus). Obývá celou Arktidu, vystupuje až do výšek 3000 m a na driftujícím ledě (led poháněný mořskými proudy) se dostává i do blízkosti severního pólu. Panují tu mrazy až -70 oC a o úkryty je tu nouze. Příroda ji proto vybavila načechraným bílým kožíškem s hustou jemnou podsadou, osrstěná má i bříška prstů. Protože musí odpočívat přímo na sněhu či ledu, nejdelší srst (až 6 cm) má na břiše. Když se stočí do klubíčka, přikryje se ještě huňatým ocasem a zaboří do něj nechráněný nos.

Mrazuvzdorní vlci

V arktických oblastech Severní Ameriky žije nejotužilejší poddruh vlka, vlk polární (Canis lupus tundrarum). Jeho hlavní kořistí jsou velcí kopytníci (pižmoni, sobi karibu), kvůli kterým musí pronikat i do lesů s hlubokým sněhem. Tomu odpovídá jeho zimní kožich s hustou jemnou podsadou a až 10 cm dlouhou krycí srstí. Nejdelší je na plecích, které přichází při pronásledování kořisti do přímého kontaktu se sněhem.

 

Šelma na sněžnicích

Severské lesy Eurasie a Severní Ameriky obývá největší suchozemská lasicovitá šelma - rosomák (Gulo gulo). Má poměrně krátké nohy, ale široké osrstěné tlapy mu slouží jako sněžnice, takže se obratně pohybuje i v hlubokém sněhu. Aby si udržel hustou hřejivou podsadu suchou, má přes ni jakýsi nepromokavý „plášť“ – dlouhou a mastnou krycí srst, která odpuzuje vodu.

Nejotužilejší kočka

S mrazem bojují zvířata nejen na severu. Levhart sněžný (Panthera uncia), obyvatel Himálají a okolních velehor, musí vzdorovat teplotám kolem -40 oC. Jeho hebká skvrnitá srst je proto na těle až 6 cm dlouhá, na ocase ještě delší. Svůj nezvykle dlouhý ocas běžně používá k udržování rovnováhy při skocích. V zimě mu ale slouží také jako pléd – při odpočinku se jím zakryje a chrání se tak před větrem a mrazem.

 

Krávy ve svetru

Kanadskou Arktidu a Grónsko obývá tur ve svetru. Jinak se jeho „zimní oblečení“ nazvat nedá. Pižmoň severní (Ovibos moschatus) žije v otevřené tundře, kde musí vzdorovat nejen krutým mrazům, ale hlavně ledovým vichrům. Přímo na těle ho hřeje podsada z velejemné kvalitní vlny, přes ni pak má nepromokavý a větruodolný svrchní „plášť“. Tvoří jej hrubá splývavá srst, která může být u starších jedinců přes metr dlouhá a na břiše sahá téměř na zem.

Samet proti mrazu

Mrazivé vysokohorské pouště And obývá hlodavec, jehož kožíšek připomíná nejjemnější samet. Z jediné vlasové cibulky může činčile vlnaté (Chinchilla lanigera) vyrůstat až 60 krátkých chloupků (u většiny zvířat a lidí jeden). Krycí srst jen o málo přesahuje podsadu, ale činčily žijící v poušti ji nepotřebují chránit před deštěm. Suchému a mrazivému prostředí jsou tak dokonale přizpůsobené, že je pobyt ve vlhku a teple může usmrtit.

 

Nebezpečně teplo

Mimořádně hustou srst má i jeden z nejpodivnějších savců světa, australský ptakopysk (Ornithorhynchus anatinus). Teplý kožíšek nutně potřebuje: Až 10 hodin denně loví ve vodách, jejichž teplota se v zimě blíží k nule. Hřejivou podsadu kryjí ploché pesíky, které ji po celou dobu ponoru udržují suchou. V posledních letech se ale srst stává ptakopyskům osudným – vlivem globálního oteplování se zvyšuje i teplota australských vod a ptakopyskové se přehřívají.

Nejhustší ze všech

Počet chlupů na cm2 se dá spočítat, a určit, který živočich na světě má nejhustší srst. V tomto klání jednoznačně vítězí mořská vydra (Enhydra lutris) s neuvěřitelnými 140 tisíci chlupy na cm2. Díky nim je schopná spokojeně žít i mezi ledovými krami. Naše vydra říční (Lutra lutra) by s 80 tisíci chlupy na cm2 obsadila druhé místo, překvapivě pozadu zůstává nejtepleji oděný suchozemský savec - polární liška, ta jich má jen 20 tisíc. 

 

Více o zvířatech a jejich kožichu:


V lenochodím kožichu: Komu se nelení, tomu se zelení

V lenochodím kožichu: Komu se nelení, tomu se zelení

Zvířecí záhady: Pes ve vlčím kožichu a krávy s hrbem

Zvířecí záhady: Pes ve vlčím kožichu a krávy s hrbem

Klíčová slova:
kozich, zvire, chlupáč, chlup, nejchlupatejsi, vlk
 

Články odjinud