Samci nemají šanci: Krátký život vakomyší

Samci nemají šanci: Krátký život vakomyší
Sdílej
 
Existují různé způsoby, jak po sobě zanechat co nejvíc potomků. Australské vakomyši ale zvolily cestu, která vede do záhuby.

 

 

Vědci z Queenslandské univerzity letos popsali dva nové druhy vakomyší rodu Antechinus. A rovnou se začali obávat o jejich další osud. První druh obývá izolované ostrůvky lesů v Tasmánii, další odlehlé vrcholky hor jihovýchodního Queenslandu. Celková rozloha jejich areálu výskytu činí jen pár čtverečních kilometrů. Zničení nebo i pouhá změna podmínek na jejich území by pro ně znamenala konec. Ještě víc ale vakomyši ohrožuje neobvyklá strategie rozmnožování. Kvůli ní se jejich populace každým rokem sníží o celou polovinu.

Hormony zabíjejí

Krátké, přibližně dvou- až třítýdenní období páření nepřežije ani jeden samec. Proč samci vakomyší zahynou, je jasné. Po celou dobu páření jsou nesmírně aktivní a snaží se získat co největší počet samic. Páření s každou z nich přitom může trvat až čtrnáct hodin. Během milostného maratonu nemají čas na hledání potravy ani spánek. Jejich extrémní sexuální aktivitu pohání vysoká hladina samčího pohlavního hormonu testosteronu v krvi. Ta ale spolu s vyčerpáním vyvolá takový stres, že samcům zkolabuje imunitní systém - a umírají.

 

Víc jídla pro matky

Páření, po němž samci hynou, není v živočišné říši neobvyklé a vyskytuje se u řady bezobratlých živočichů. Dobře známé je třeba u včel. Vakomyši jsou ale jediní savci, u nichž se tento způsob rozmnožování vyvinul a udržel. Vědci se proto dohadují, jakou má pro ně výhodu. Možným vysvětlením je potrava. Vakomyši, které v Austrálii zastupují hmyzožravce, se živí drobnými členovci – hmyzem, pavouky a stonožkami. Jestliže všichni samci vyhynou, zbude jich mnohem víc pro březí samice.

Dokonalé načasování

Dostatek potravy pro náročné období březosti a odchov mláďat si samice zabezpečují i načasováním říje – tedy období, kdy jsou připravené k páření. Probíhá u všech současně a všechna mláďata se pak rodí přesně v době, kdy je množství hmyzu a pavouků nejvyšší. Tato synchronizace rozmnožování ale přidělává vědcům vrásky: Pokud se z nějakého důvodu - třeba kvůli změně klimatu - vrcholný výskyt hmyzu opozdí, samice o mláďata přijdou. Další rok nebudou žádní samci, kteří by se s nimi pářili, a druh zanikne.

 

Nevěrné manželky

Právě synchronizovaná říje samic je podle posledních výzkumů hlavním důvodem sebevražedného páření. Samice vakomyší nejsou zrovna příkladem věrnosti a páří se s několika samci po sobě. Aby měl tedy samec šanci předat dál své geny, musí se co nejdříve spářit s co nejvíce samicemi. Důležitá je proto i extrémní délka jednotlivých páření – samec tím blokuje samici, aby ji nemohl oplodnit konkurent.

Neviditelný souboj

Soupeření navíc neprobíhá jen mezi samečky, ale i mezi jejich spermiemi v těle samičky. Mláďata v jednom vrhu mají různé otce, ale nejvíc jich nese geny samečků s největším množstvím pohlavních buněk. Příroda k tomuto „souboji“ vybavila vakomyši v poměru k tělu největšími varlaty ze všech savců. Slouží jako zásobárna spermií, které se v nich hromadí po celý samečkův krátký život.

 

Více o (vako)myších:


Vakomyší záhada: Kam se ztrácejí samci?

Vakomyší záhada: Kam se ztrácejí samci?

Neobvyklí strážci: Myši pod ochranou dingů

Neobvyklí strážci: Myši pod ochranou dingů



Klíčová slova:
vakomys, mys, hlodavec, zvire, rozmnozovani
 

Články odjinud