Hlubiny oceánů byly pro lidstvo dlouho nedostupné. Teprve moderní technika umožnila lidem nahlédnout do tohoto tajemného světa. Ale i tak nejde o přímý kontakt člověka s tímto neznámým světem, nahlíží do něj pomocí dálkově řízených miniponorek vybavených citlivými kamerami. Bádání v hlubinách je tak trochu hledání naslepo – vědci nikdy předem netuší, co tam dole kamery objeví a nafilmují. Některé běžnější druhy se tak dostávají do hledáčku častěji, k těm patří i několik druhů zubatek, dravých ryb vybavených extrémně dlouhými zuby. Protože nejsou příliš rychlé, kamera je v okamžiku, kdy nějakou objeví, může poměrně snadno sledovat.
Většina hlubinných ryb se nemůže spoléhat na rychlost, ostatně, pronásledování kořisti v absolutní tmě je téměř nemožné. A tak se mnohé z nich vybavily „udicí“: různými výrůstky, jejichž konce světélkují a lákají jiné rybky do blízkosti zubaté tlamy. Ošálená rybka, která se chytá spolknout lákavou vějičku, je sama pohlcena. A predátor se nemusel namáhat, „pečení holubi“ mu létají přímo do tlamy.
