Nový sopečný ostrov se rychle mění. Ohlodává ho moře a déšť, ale také se na něm zabydlují první rostliny a ptáci.

Na konci prosince roku 2014 vybuchla v souostroví Tonga podmořská sopka. Reakce sopečného popela, páry a magmatu s mořskou vodou zpevnila horniny a začátkem roku 2015 se z moře vynořil ostrov. Objevil se mezi dvěma již existujícími ostrovy a propojil je mělkými úžinami.

Dlouhý život

Podobných sopečných ostrovů vzniká v oceánech mnoho, žádný z nich však nepřežije déle než pár měsíců. Ale nový ostrov, který dodnes nemá oficiální jméno (podle sousedních ostrovů se mu přezdívá Hunga Tonga-Hunga Ha´apai) je vzácnou výjimkou. Je to za posledních 150 let teprve třetí ostrov, který přežívá již několik let. Vědci odhadli, že by mohl existovat po dobu 25-30 let.

Satelitní měření

Nově vzniklý ostrov je úžasnou přírodní laboratoří a zdrojem cenných vědeckých informací. Ale až donedávna jej vědci studovali jen zpovzdálí - přesněji řečeno z výšky za pomoci satelitních snímků a počítačových programů. Dokázali vytvořit jeho model, změřit výšku sopečného kužele a pozorovat, jak se ostrov postupně mění. Ale teprve na konci loňského roku se na něj vypravili osobně.

Divoký jih

První překvapení vědce čekalo hned, jak se jejich loď přiblížila k ostrovu. Podle satelitních snímků se zdálo, že jižní pobřeží tvoří mělké pláže, kde by šlo dobře zakotvit. Ale satelitní snímky nezobrazí detaily – a tak se až na místě ukázalo, že pobřeží tvoří strmé srázy bičované vlnami, zcela nevhodné k přistání. K ostrovu se tak museli dostat ze severní strany.

Špatná obuv

Ani povrch ostrova a sopečného kužele neodpovídal představám, které si lidé podle satelitních snímků vytvořili. Eroze způsobená prudkými tropickými lijáky zbrázdila úbočí sopky mnohem víc, než předpokládali. Za krátkou dobu existence ostrova tu vznikly erozní rýhy hluboké až dva metry. Nepříjemně vědce překvapil i černý štěrk na pobřeží – drobné ostrohranné kamínky jim vnikaly do sandálů. Chůze po pobřeží tak dost bolela.

Lepkavý jíl

Největší záhadou byl pro vědce světlý materiál viditelný na satelitních snímcích. Na místě zjistili, že jde o velmi lepkavé jemné bláto či jíl hromadící se na úpatí sopečného kužele. Jeho původ si zpočátku nedovedli vysvětlit. Později se ukázalo, že jde o nejjemnější částice popela spláchnuté tropickými lijáky z vrcholu sopky. Stejné jílovité usazeniny se objevují na většině malých sopečných ostrůvků.

Bezpečné hnízdiště

Nejzajímavějším objevem ale bylo, že necelé čtyři roky existence ostrova stačily k tomu, aby ožil. V nižších polohách se objevily první kvetoucí rostliny, jejichž semena sem nejspíš zanesli ptáci. V hlubokých erozních rýhách na útesech kráteru našly bezpečné hnízdiště stovky rybáků černohřbetých. Během svého pobytu na ostrově vědci dokonce zahlédli sovu pálenou – ta sem ale možná jen zalétla z jednoho ze sousedních hustě zalesněných ostrovů.

Rychlejší konec?

Měření přímo na ostrově ukázala, že eroze postupuje rychleji, než vědci předpokládali. Jeho životnost tak může být mnohem kratší, než byly původní výpočty založené na satelitních snímcích. Na druhou stranu ale mohou hydrotermální vývěry v okolí ostrova jeho materiál ještě zpevnit, takže bude vůči erozi odolnější. Budoucnost ostrova je tedy zatím nejistá, ale vědci doufají, že víc informací získají při jeho dalších návštěvách.

Ostrov Surtsey

Nejznámějším sopečným ostrovem, který vznikl v roce 1963 erupcí podmořské sopky, je ostrov Surtsey při jižním pobřeží Islandu. Sopečné erupce pod hladinou moře (či jezera), které vyzdvihnou nad hladinu ostrov, se dnes podle něj obecně nazývají surtseyské.