Studie dopadu, jaký by hlubokomořská těžba mohla mít na oceánské ekosystémy, samozřejmě existují. Skupina vědců z Havajské univerzity v nich však vidí dva zásadní problémy. Za prvé: Studie se zaměřují jen na to, jak těžební technika ovlivní dno moře a jeho bezprostřední okolí.
A za druhé: Tyto studie mohou dopad těžby silně podhodnocovat kvůli tomu, že nevíme, jak moc jsou hlubokomořské ekosystémy citlivé. Počítačové simulace totiž vycházejí z dat získaných v daleko mělčích vodách.
Těžba zasáhne ekosystém
Vraťme se ale k prvnímu problému. Podle vědců hlubokomořská těžba nezasáhne jen dno, ale i oblast, která leží stovky až tisíce metrů nad ním. V hloubce 5 km až 200 m pod hladinou přitom leží oblast takzvaného pelagiálu, která představuje asi 90 % pozemské biosféry (živého obalu Země).
Žije v ní obrovské množství živočichů včetně hlavonožců a ryb, které lovíme kvůli jídlu, a propojuje ekosystém hladiny moří s ekosystémem dna. Stejně tak hraje významnou úlohu v cyklech živin a ovlivňuje i klima.
Hluk, jedy a zvířený kal
Dalším nebezpečím je provozní hluk. Z těžebních zařízení budou pravděpodobně unikat oblaka vody znečištěné nejen (toxickými) kovy, ale i kalem ze dna. Kvůli němu se zhorší pro živočichy viditelnost.
Na ty mikroskopické, které tvoří základ potravního řetězce, se budou jemné částice lepit, takže se budou hůř vznášet ve vodním sloupci. Těm větším může zanášet dýchací ústrojí nebo je budou polykat při lovu potravy. Oblaka kalu, která mohou ve vodě přetrvávat několik let, budou také pohlcovat světlo, což zasáhne organismy, které komunikují například světélkováním.
Pryč z místa těžby
Dá se očekávat, že mořských živočichům se hlubokomořská těžba zamlouvat nebude. Některé populace se ocitnou v ohrožení, jiné mohou prchat – emigrovat. Obojí by podle vědců mohlo přinést zásadní změny ve společenstvích a ohrozit fungování celých ekosystémů.
Rizika hubokomořské těžby kovů
