Nejmenší šelmou Afriky je přibližně dvacet centimetrů dlouhá mangusta trpasličí (známá i jako mangusta jižní, Helogale parvula). Jsou to společenské šelmičky: Tlupa mangust může mít pět, ale také až třicet členů, kterým vládne dominantní pár.
Hierarchie je velmi přísná, dokonce natolik, že pokud nastane nouze o potravu, rozmnožuje se jen dominantní samice. Všechny ostatní mají smůlu. Ještě tvrdší jsou ale vztahy mezi jednotlivými tlupami mangust.
Hlídky na hranicích: Jak ochránít teritorium
Každá tlupa mangust obývá domovské území, které si chrání před sousedy. Zároveň má každá tlupa nepěkný sklon uzmout kus místa sousedům. Zejména tehdy, pokud se na něm nachází nějaké opuštěné termitiště, ve kterém mangusty trpasličí rády nocují.
Na hranicích teritorií se proto potulují hlídky, které je značkují močí a trusem a které jsou připraveny vyvolat poplach a spolu se zbytkem tlupy zahájit útok proti narušitelům. Mangusty přitom vykazují vysokou míru spolupráce.
Narušitelé semknou tlupu, i když jsou falešní
V roce 2019 vědci z Bristolské univerzity zjistili, že mangusty trpasličí se drží logiky, která byla pravděpodobně vlastní i pravěkým lidem: Ve chvíli, kdy čelíme společnému nepříteli, zapomeneme na vzájemné půtky a semkneme se k obraně.
Pomocí reproduktorů, které přehrávaly hlasy cizích mangust, vědci vytvořili falešné narušitele. Hlídka domácích mangust okamžitě znervózněla v očekávání boje. Nervozita se záhy přenesla na zbytek tlupy, v níž rázem ustala veškerá agresivita. Její členové se k sobě naopak začali ve větší míře chovat hezky a vzájemně si pečovat o srst. Utužila se i spolupráce uvnitř tlupy, když se i ti největší ulejváci začali zapojovat do hlídkování.
Mangusty bojují na život a na smrt
Pokud ovšem narušitel není falešný, ale skutečný, může mezi tlupami trpasličích mangust nastat lítý boj. Kousání v něm není jen na oko, teče krev a utržená zranění jsou vážná, někdy dokonce smrtelná. Mangusty jsou si tohoto nebezpečí dobře vědomé.
A nejen to. Studie, jejíž výsledky vědci z Bristolské univerzity zveřejnili letos v červnu, ukázala, že mangusty jsou jak rozené válečnice, tak stratégové. Ukázalo se totiž, že nečekají na případnou bitvu jen tak pasivně, ale dopředu se na ni připravují.
Válečná strategie chlupatých vojevůdců
Tlupy mangust dělají v podstatě totéž, co dělali starověcí vojevůdci. Ti se před bitvou snažili předvídat velikost nepřátelského vojska a přizpůsobit jí svou strategii tak, aby zvětšili šance na vítězství.
Mangustí vojevůdci vykazují podobnou předvídavost: S možností setkání s konkurenční tlupou počítají předem. Jsou si přitom vědomi míst, kde je střet pravděpodobnější než jinde, a preventivně na nich upravují své chování a vzájemnou komunikaci.
Velmi přesně přitom vnímají sílu nepřítele: Pokud se pohybují v oblasti, kde hrozí setkání s větší a silnější tlupou, vykazují jejich předsunuté hlídky zvýšenou ostražitost a častěji vydávají výstražný pokřik. Cílem je nenechat se silnějším protivníkem překvapit a zaskočit.
Proč přežijí i tváří v tvář silnějším sousedům
Chování mangust se ale mění i v případě, že jsou síly vyrovnané. Právě konflikt se stejně silným soupeřem, který snadno sklouzne do patové situace, totiž může být vyčerpávající a pro tlupu velmi nákladný. Mangusty proto při pohybu prostorem upravují své chování i výběr nocoviště tak, aby střetu předešly nebo aby v něm získaly výhodu.
Tento jejich strategický talent zřejmě vysvětluje, proč jsou menší tlupy mangust trpasličích schopné dlouhodobě přežívat a prosperovat i v sousedství silnějších nepřátel. Nepoměr sil jsou patrně schopné dorovnávat svou inteligencí, strategickým pohybem v prostoru a precizní komunikací o možném nebezpečí.
Mangusty mají ptačí ochránce:
Mezidruhová spolupráce se zoborožci
Vysoká inteligence mangust se projevuje i v tom, že jsou schopné navazovat oboustranně výhodné vztahy s jinými druhy živočichů. Například mangusty trpasličí žijící v poušti Taru v Keni spolupracují hned se dvěma druhy ptáků zvaných zoborožec toko (rod Tockus) při hledání potravy i obraně před predátory.
Mangusty loví kořist na zemi. Při jejím hledání se logicky dívají dolů, což je činí zranitelnými vůči útokům dravých ptáků. Mají ale strážce – zoborožce, kteří je na nebezpečí včas upozorní svým křikem. I pro ně je spolupráce výhodná.
Lovící mangusty vyhánějí hmyz a drobné obratlovce z hustých křovisek. Zoborožci by se tam za nimi nedostali, ale když je mangusty vyplaší, mohou je snadno pochytat. Vztah mezi oběma druhy je vysoce koordinovaný – zoborožci každé ráno čekají u doupat mangust, aby se společně vydali za potravou.
Kosmetické služby za něco na zub:
Dorozumívání s prasaty savanovými
O něco větší příbuzní mangust trpasličích, mangusty žíhané (Mungos mungo), udržují mutualistické neboli oboustranně výhodné vztahy s prasaty savanovými (Phacochoerus africanus). Jejich podstatou je výměna očisty těla za potravu. Prase savanové se mangustám nabídne a ony mu ze srsti vyberou hmyz a klíšťata. Prase se zbaví protivných cizopasníků, pro mangusty je to snadný a výhodný zdroj potravy.
O mangustí služby přitom prase žádá sérií specifických postojů, které jsou podle nové studie totožné s těmi, jimiž se prasata žádají o čištění srsti navzájem. Chytré mangusty se je naučily odečítat a tato gesta nyní slouží nejen k vnitrodruhové, ale i mezidruhové komunikaci.
