Kdyby Titan neobíhal okolo Saturnu, mohl by být planetou. Je větší než "náš" Měsíc a dokonce větší než planeta Merkur. V mnohém je podobný Zemi. Má atmosféru a na jeho povrchu jsou řeky, jezera a moře. Jenže ta atmosféra je z dusíku, teploty klesají pod –180 °C a říčními koryty neteče voda, ale tekutý metan a etan. Vědce podobná místa zajímají, protože nad nimi je řada otazníků. Například zda v metanu nejsou známky mikroskopického života. Proto chce NASA vyslat na průzkum zařízení, které tu ještě nebylo – hybridní letoun s názvem Titan Winged Aerobot (TWA).
Nafukovací křídlo
TWA je v podstatě nafukovací křídlo, které obsahuje jen minimum pohyblivých částí. Po příletu k Titanu se na padácích dostane do atmosféry, kde se rozloží a nafoukne. Návrh předpokládá, že stoupání a klesání bude možné bez vlastního motoru. Postačit by měly vzdušné proudy, v nichž bude letoun manévrovat pomocí dálkově ovládaných kormidel. Při takovém provozu nebude potřebovat ani moc velké množství energie. Radioizotopový generátor dodá pár desítek watů potřebných pro přístroje – především klasickou a infračervenou kameru, podpovrchový radar a přístroje pro měření složení atmosféry.
Náhrada za balon
TWA může fungovat nejen jako kluzák, ale současně i jako balon s dlouhou životností. Přežívat v extrémně drsných podmínkách Titanu mu pomůže nejen speciální konstrukce, ale také místní atmosféra. Je mnohem hustší než na Zemi (tření je tedy vyšší), ale má také mnohem nižší gravitaci. Pohyb letounu proto může být poměrně snadný. TWA je stavěný i pro práci v nízkých výškách, z nichž může dobře studovat a fotografovat povrch a označovat místa pro budoucí přistání roverů. Vědci doufají, že jim pomůže přijít na kloub vzniku povrchu Titanu. Zároveň jej chtějí využít jako testovací prototyp. V případě úspěchu by podobná zařízení mohla začít zkoumat i další tělesa sluneční soustavy s atmosférou.
Radarový průzkum
Pokud se mise zdaří, můžeme očekávat záplavu nových informací o Titanu. Prvenství si ale TWA nepřipíše: Na povrch Titanu se už jeden lidský výtvor dostal. V lednu 2005 prolétla atmosférou a přistála na povrchu evropská sonda Huygens. Průlet trval dvě a půl hodiny, po přistání fungovala ještě asi čtyři hodiny. K Saturnu přilétla společně se sondou Cassini, která je funkční dodnes. Protože průzkum Titanu není jednoduchý, pracuje Cassini trochu neobvykle. Vyšle směrem k Titanu rádiové vlny, ty se odrazí od povrchu a vrátí zpět. Čím dříve narazí na překážku, tím rychleji se vrátí. Tímto způsobem je možné "ohmatat" povrch a vytvořit si představu o jeho podobě.
Jezera i řeky
Na povrchu Titanu byla objevena řada velkých jezer a moří. Velmi zajímavé je Ontario Lacus, pojmenované po jezeře Ontario v Severní Americe. Ontario na Titanu je o něco menší a velmi mělké - hloubka dosahuje pár desítek centimetrů až maximálně 7 metrů. Největšími moři na Titanu jsou Kraken Mare s plochou 400 tisíc km2 a Ligeia Mare s plochou 126 tisíc km2. V případě Ligeia Mare zjistila sonda Cassini hloubku 50 metrů, místy pak "více než 200 metrů". Hlouběji než 200 metrů se signál z radaru nedostane, takže o skutečné hloubce se můžeme jen dohadovat.
Gravitační dieta
Titan má jen 14% gravitaci ve srovnání se Zemí. Pokud vám na Zemi ukazuje váha 50 kg, na Titanu by to bylo jen 7 kg! Nebo možná mnohem více. Na povrchu by vás totiž musel před zimou a atmosférou z dusíku chránit pořádně těžký skafandr.
