Zubr patří do lesa, pračlověk s přezdívkou louskáček jedl ořechy a nouzové přistání letadla na vodě zavinily husy. Všechna tahle tvrzení mají něco společného: Vyvrací je jedna velmi moderní analytická metoda.
Ačkoli si to neuvědomujeme, v zubech, kostech, vlasech a chlupech zvířat i lidí se ukládá záznam o tom, kde žili a co tam jedli. Vědci mu říkají izotopový podpis. Izotop označuje atomy stejného chemického prvku, které mají ve svém jádře stejný počet protonů, ale různý počet neutronů. Ten dodává izotopům nepatrně odlišnou hmotnost, kvůli které v přírodních procesech reagují s různou rychlostí. Lehčí a těžší izotopy se proto v různých organismech ukládají v rozdílném množství. Jejich vzájemný poměr pak prochází celým potravním řetězcem a my z něj můžeme vyčíst spoustu informací.
Jak se to dělá
Abychom mohli provést izotopovou analýzu, potřebujeme přístroj zvaný hmotnostní spektrometr. Ten nám změří, v jakém poměru se v našem vzorku vyskytují těžší a lehčí izotopy stejného prvku. Který prvek si vědec zvolí, záleží na situaci. Pokud ho například zajímá, co živočich jedl, vybere si uhlík a dusík. Poměr jejich izotopů v těle totiž přímo závisí na tom, jestli šlo o všežravce, býložravce či masožravce. U býložravců se navíc dá říct, jestli se živili trávou nebo listy, u masožravců pak to, jestli lovili „trávožravé“ či „listožravé“ býložravce. Izotopy kyslíku zase vypovídají o tom, jestli trávil život spíš na souši nebo ve vodě a z jaké oblasti pocházel.
