V zubech, kostech, vlasech a chlupech zvířat i lidí se ukládá záznam o tom, kde žili a co tam jedli. Vědci mu říkají izotopový podpis. Slovo izotop zavání hodinami chemie, ale netřeba se ho bát: Označuje atomy stejného chemického prvku, které mají ve svém jádře stejný počet protonů, ale různý počet neutronů.
Ten dodává izotopům nepatrně odlišnou hmotnost, kvůli které v přírodních procesech reagují s různou rychlostí. Lehčí a těžší izotopy se proto v různých organismech ukládají v rozdílném množství. Jejich vzájemný poměr pak prochází celým potravním řetězcem a my z něj můžeme vyčíst spoustu informací.
Abychom mohli provést izotopovou analýzu, potřebujeme přístroj zvaný hmotnostní spektrometr. V něm se vzorek odpaří a ionizuje. Ionty se v elektromagnetickém poli rozdělí podle své hmotnosti a dopadají na detektor. Z počtu lehčích a těžších izotopů se pak vypočítá jejich vzájemný poměr.
