Pokud byste předpokládali, že je kouření výdobytkem moderní civilizace, hodně byste se mýlili. Archeologové a antropologové jsou přesvědčení, že první lidská společenství, která si užívala kouření tabáku, případně dalších k tomu vhodných plodin, existovala už zhruba 3000–5000 let před naším letopočtem ve Střední a Jižní Americe.
Kouření bylo v té době spojeno především s očistnými rituály a hledáním smyslu života. Severoamerické kmeny později vynalezly takzvané ceremoniální dýmky, které sloužily k utužování přátelství, a často si je dopřávaly i děti.
Historie tabáku: Cesta z Ameriky a masové rozšíření kouření
Právě z Ameriky se tabák na obchodních lodích poprvé dostal do Evropy, a to na pomezí 16. a 17. století. Ruční balení cigaret a kouření tabáku však bylo ještě dlouho považováno spíše za výstřední záležitost.
Třeba japonští vládci šógunové nechávali první tabákové plantáže vypálit – byli totiž naštvaní, že rostlina využívaná jako rekreační droga zabírala na polích cenné místo plodinám, které by mohly pomoci nakrmit japonský lid.
K zásadnímu rozšíření kouření po celém světě přispěly postupně dvě různé věci. Tou první byl vynález automatizovaných strojů na balení cigaret; ty od 19. století dodnes vypadají velmi podobně. Tou druhou pak zavedení tabákových daní podobných moderním spotřebním daním.
Na našem území, tedy v Rakousku-Uhersku, byla situace velmi specifická. Marie Terezie a její syn Josef II. postupně zavedli státní tabákový monopol. Císařská koruna měla výhradní právo tabák vykupovat, zpracovávat a prodávat, díky čemuž získala významné příjmy do státní pokladny. To pokračovalo po celou dobu vlády císaře Františka Josefa I., stát navíc začal přísně potírat pašeráky, kteří by se chtěli na lukrativním byznysu nelegálně přiživit.
Rizika kouření a historický objev rakoviny plic
Až do začátku 20. století tak neexistovala žádná motivace k tomu, aby se kouření u všech vrstev obyvatelstva omezovalo – ba právě naopak. To se ale změnilo s prvními studiemi publikovanými ve dvacátých letech minulého století, které prokázaly spojitost mezi kouřením tabáku a vznikem rakoviny plic. Díky nim se začal formovat první organizovaný „protikuřácký odboj“, trvalo však ještě dlouhá desetiletí, než ho lidé začali brát skutečně vážně.
O tom, že kouření lidskému organismu rozhodně neprospívá, přitom dnes nemůže být nejmenších pochyb. Při inhalaci hořícího tabáku se do těla člověka uvolňuje asi pět tisíc různých látek. Patří mezi ně například návykový nikotin, který stimuluje nervový systém a přispívá k uvolňování endorfinu a dopaminu, tedy hormonů, které nám v mozku navozují pocit štěstí.
Kromě toho však do sebe kuřáci dostávají i značné množství karcinogenních neboli rakovinu vyvolávajících látek. Jde například o kadmium, acetaldehyd nebo akrolein – sloučeninu, která se za první světové války používala v chemických zbraních.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
