Jak řvali dinosauři a proč Jurský park lže
Když jsem na začátku 90. let minulého století jako malý kluk četl knihy o dinosaurech, o zvucích, které vydávali druhohorní dinosauři, neměl nikdo sebemenší představu. Zvuk přece nemůže zkamenět! Jeho rekonstrukce je téměř nemožná.
Na Jurský park a další filmy jako je novější Jurský svět se obracet nemůžeme, protože všechno to řvaní, troubení a kvíkání filmových dinosaurů bylo vyrobeno zvukovými specialisty. Se skutečností nemají tyto umělé zvuky nic společného. Situace vypadala neřešitelně, ale moderní metody výzkumu doplněné inovativním přístupem přinesly nakonec i v této fascinující oblasti své ovoce.
Parasaurolophus měl na hlavě „trombon“
Jedním z nejnápadnějších a nejlépe známých zástupců kachnozobých dinosaurů (hadrosauridů) je severoamerický rod Parasaurolophus, který byl vybaven dlouhým úzkým hřebenem, táhnoucím se po celé délce jeho hlavy a ještě značný kus za ní.
Již v roce 1931 byla poprvé vyslovena domněnka, že se možná jednalo o zvláštní anatomickou strukturu sloužící k vyluzování táhlých výrazných zvuků, kterými tito stádní dinosauři mohli komunikovat.
Jak mohl znít kachnozobý dinosaurus
Přesně o padesát let později americký paleontolog David Weishampel přišel s konkrétnější představou. Podle jeho názoru duté kanály v hřebeni skutečně mohly sloužit k vyluzování zvuků, a to o frekvencích 55 až 720 Hz.
V roce 1997 pak byl konečně využit i počítačový model, který ukázal, že zvuk, proudící hlavní komorou hřebene dinosaura, vyluzoval zvuk o frekvenci kolem 30 Hz a sloužil parasaurolofům k vzájemné identifikaci, varování před dravci nebo ke svolávání stáda. Na Newyorské univerzitě pak vytvořili model celé hlavy, aby zvuk tohoto 76 milionů let starého dinosaura napodobili!
Tyrannosaurus rex děsivě mručel
V případě obřího teropoda druhu Tyrannosaurus rex můžeme ihned zapomenout na řvaní, jímž děsil diváky ve filmovém Jurském parku. Jak ukázal výzkum z roku 2018, tyranosauři byli poměrně tišší – o to ale děsivější!
Vědci vytipovali dvě zvířata, jejichž akustický projev se tyranosauřímu mohl podobat. Prvním byl bukač velký (Botaurus stellaris) z čeledi volavkovitých, charakteristický svým výrazným hlasovým projevem (zejména u tokajících samců). Druhým zvířetem se stal aligátor čínský (Alligator sinensis), malý druh o délce kolem dvou metrů.
Řev T-Rexe: Přidejte aligátora a bukače
S pomocí moderní techniky zkombinovali vědci do dálky se šířící aligátoří zvuky o nízké frekvenci s hlubokým voláním bukače. Zesílili je tak, aby jejich intenzita odpovídala velikosti dospělého tyranosaura o délce 12 metrů a hmotnosti nad šest tun.
Výsledkem je děsivý, nízký tón, jehož vibrace působí mrazení v zádech. Ten se pak mohl šířit do velkých vzdáleností a tvory v blízkém okolí mohl být spíše pocítěn než uslyšen!
Pinacosaurus: Obrněné kráčející pevnosti štěbetaly jako ptáci
Až v roce 2023 bylo zjištěno, že mongolští „obrnění“ dinosauři rodu Pinacosaurus nejspíš cvrlikali a štěbetali jako dnešní ptáci. Výzkum stavby jejich fosilního hrtanu poprvé umožnil představit si lépe anatomii a funkčnost tohoto orgánu a ukázalo se, že byl tvořen prstencovou chrupavkou a chrupavkami nálevkovitými, podobně jako je tomu u mnoha jiných plazů. Zajímavé přitom je, že kloub mezi nálevkovou a prstencovou chrupavkou byl pohyblivý a umožňoval snadné otevírání hlasivkové štěrbiny.
Když dinosaurus zpívá
Pinakosauří druh vokálního ústrojí spojený s velmi dobrou kontrolou proudění vzduchu je přitom typický pro zpěvné ptáky, kteří jsou pověstní svým cvrlikáním, trilkováním, štěbetáním nebo krákoráním.
Pinakosauři měli hrtan zkostnatělý a výrazná jazylková kost dokládá, že byli vybaveni silným jazykem, který nejspíš kompenzoval malé zuby a mohl se také uplatnit při modifikaci vyluzovaných zvuků. Celkově pak tento „kinetický“ hrtan ptačího typu umožňoval pinakosaurům vyluzovat zvuky podobné zpěvu ptáků.
