O nemocech a zraněních dinosaurů máme poměrně málo informací, protože se nám dochovaly obvykle jen tvrdé části jejich těla – většinou kosti, zuby a drápy, případně kostěné destičky, pláty nebo bodce.
Ty nám sice mohou prozradit mnohé zajímavé informace o zraněních v podobě zlomenin, chorobného růstu nebo patologických nárůstků, ale o poraněních měkkých vnitřních orgánů nebo nemocích, které nezasahují kostní hmotu, nevíme prakticky nic.
Jako u lidí: Lidské nemoci u dinosaurů
Moderní technologie nám však umožňují nahlédnout do detailní struktury fosilních kostí takovým způsobem, že dokážeme bezpečně odhalit přítomnost nemocí dinosaurů, jako je dna (pakostnice), osteoporóza, osteomyelitida, spondylitida, exostóza a mnohé další.
Ukazuje se tak, že prakticky stejnými neduhy, které trápí i dnešního člověka, trpěli kdysi například tyranosauři, kachnozobí dinosauři nebo rohatí ceratopsidi. Nedávno byl dokonce poprvé objeven i případ zhoubné formy rakoviny u rohatého centrosaura z kanadské Alberty.
Zranění na hranici smrti a šrámy z boje
Některá zranění jsou tak děsivá, až je téměř neuvěřitelné, že je mohli dinosauři vůbec přežít. Takovým zraněním je i amputace větší části ocasu u tyranosaura s přezdívkou Wyrex, objeveného v roce 2002 v sedimentech souvrství Hell Creek. Původcem zranění byl patrně jiný dospělý tyranosaurus a je skutečně fascinující, že Wyrex nezahynul do několika hodin po jeho utržení.
Ztráta krve, šok a bolest musely být ohromné, přesto se na posledním obratli objevily známky hojení. Zraněný tyranosaurus tedy musel žít dostatečně dlouho na to, aby se projevily, což znamená minimálně několik dnů až týdnů.
Podobnou míru odolnosti a schopnosti přežít ztrátu různých částí těla vykazují například krokodýli, savci jsou v tomto směru obecně méně „zdatní“. Nejen samotný druh Tyrannosaurus rex, ale i další tyranosauridi, jako byly rody Daspletosaurus nebo Gorgosaurus, vykazují četná vážná poranění a rýhy po zubech svých soukmenovců. Mnohdy byla jejich zranění ze vzájemných soubojů tak vážná, že zahynuli a posloužili potom jako potrava.
Raději zůstat zdravý: Tumory zhoubné i nezhoubné
Na kostech kachnozobých dinosaurů, rohatých dinosaurů, dlouhokrkých sauropodů i dravých teropodů jsou nacházeny kostní tumory, které těmto zvířatům nejspíš v různé míře ztěžovaly život (ačkoliv se s několika výjimkami jedná pouze o nezhoubné typy nádorů). V nelítostném světě druhohor však i ztížená schopnost chůze nebo obrany mohla znamenat rozsudek smrti pro nemocného dinosaura.
V případě 76 milionů let starého jedince rodu Centrosaurus z kanadské Alberty byl v kosti lýtkové objeven zhoubný osteosarkom, ani na něj však dinosaurus nezemřel – stihl se totiž dříve utopit při velké povodni nebo při překonávání řeky. Rumunský ornitopod druhu Telmatosaurus transsylvanicus zase vykazuje přítomnost nezhoubného čelistního nádoru, který poněkud deformoval jeho hlavu.
V roce 2024 byl zhoubný typ tumoru chondrosarkom identifikován u pozdně jurského teropoda druhu Allosaurus fragilis, který je se stářím zhruba 155 milionů let zatím nejstarším dinosaurem s podobnou diagnózou.
Pakostnice krále dinosaurů a nemocná Sue
Samotný druh Tyrannosaurus rex je častým objektem zájmu paleontologů i vědců z jiných oborů. Prokazatelně u něho byly doloženy mnohé formy zranění na kostech (fraktury, únavové zlomeniny, kousnutí a rýhy po zubech) ale také například zánět kostní dřeně (osteomyelitida) nebo dna, tedy pakostnice.
Tato nemoc je způsobena zvýšenou hladinou kyseliny močové v krvi (hyperurikemií). Ta krystalizuje a její krystalky se často ukládají v kloubech a okolních měkkých tkáních, což způsobuje infekci.
I u současných živočichů byl zmapován výskyt dny u některých ptáků i plazů (včetně krokodýlů, želv a ještěrů). V případě druhohorních dinosaurů je známá u tyranosaura s přezdívkou Sue a dále u jednoho tyranosaurida z Dinosauřího provinčního parku v kanadské Albertě (pravděpodobně rod Daspletosaurus nebo Gorgosaurus). V tomto případě byl zasažen prstní článek nohy, vykazující růstovou abnormalitu, potvrzenou radiologickým a mikroskopickým výzkumem.
