Před 66 miliony let dopadla do oblasti dnešního Mexického zálivu planetka o průměru patnáct kilometrů. Důsledky byly drastické. Teploty celosvětově poklesly o desítky stupňů Celsia. Poškozena byla zemská atmosféra, vzduch naplnily toxické plyny a zamořena byla i vodstva. Velká část světové vegetace byla spálena nebo zničena sníženým přísunem slunečního záření.
Výsledkem bylo vyhynutí asi 75 % tehdejších druhů. Ve zdevastovaném světě nedokázali dinosauři najít dostatek potravy a nové habitaty, kde by své populace mohli doplnit a opět se geograficky rozšířit. Proč ale vyhynuli právě dinosauři, ptakoještěři a velcí mořští plazi, zatímco mnozí ptáci a savci tuto děsivou katastrofu přežili?
Výhoda malé velikosti: Jak savci přežili drtivý dopad asteroidu
Druhohorní savci byli malými zvířaty, většinou dosahujícími velikosti myši, nanejvýš kočky. Takový tvor se mnohem snáze schová před povrchovými účinky dopadu, zejména když je schopen zahrabat se do podzemní nory, zalézt mezi skaliska nebo se i na nějakou dobu ponořit pod hladinu vody.
Díky své obdivuhodné odolnosti a schopnosti najít úkryt i zbytky potravy jakéhokoliv druhu, stáří a kvality, nakonec přežili nejhorší období následující v prvních měsících po dopadu. A protože se uměli rychle rozmnožovat, dokázali doplnit počty svých populací nad kritickou hranici včas – na rozdíl od „pomalejších“ dinosaurů.
Katastrofová fauna a bleskový evoluční růst
Hned po katastrofě se ve fosilním záznamu vynořuje tzv. katastrofová fauna, což jsou první společenstva, která z paleocénu známe. Společným rysem těchto prvních třetihorních savců je jejich relativní robustnost a přítomnost anatomických znaků svědčících o tom, že žili pod zemí a dokázali také aktivně vyhrabávat nory. Do nového světa se vynořili vítězně a rychle se začali evolučně diverzifikovat a šířit.
Rychlost, se kterou se tito savci rozrůzňovali a postupně rostli, je až zarážející. Zatímco hned po katastrofě nejspíš neexistovaly druhy větší než dnešní králík, během několika stovek tisíciletí už například rod Ectoconus (vzdáleně příbuzný dnešním kopytníkům) dosahoval hmotnosti až kolem 100 kg.
Savci se také bleskově adaptovali na nové ekologické role v uvolněných nikách, a tak se mezi nimi brzy objevují predátoři, mrchožrouti, hmyzožravci nebo výluční býložravci.
Překvapivý objev: Svaly vyhrály nad mozkem
Zajímavou skutečností zdokumentovanou výzkumem z roku 2022 je fakt, že savcům nepomohly zvítězit jejich velké a výkonné mozky.
Po víc než století se vědci domnívali, že právě vyšší inteligence umožnila savcům zvítězit nad dinosaury, protože díky chytrosti a vynalézavosti dokázali i ve zdevastovaném světě najít potravu a úkryt. Ve skutečnosti tomu však bylo zcela jinak. Raně paleocenní savci vyhráli díky svým pomyslným svalům, zatímco mozky měli relativně malinké!
Evoluce inteligence si musela počkat
Tělesné rozměry savců, jako jsou pruhozubí (Taeniodonta), prakopytníci (Condylarthra) nebo třeba plesiadapiformové (Plesiadapiformes) příbuzní primátům, se hned v prvních desítkách tisíciletí paleogénu výrazně zvětšovaly. Jejich mozky však zůstávaly ještě dlouhou dobu poměrně malé. Mozek je totiž orgánem extrémně náročným na energii přijímanou z potravy, což by v podmínkách katastrofové fauny bylo značně na obtíž.
Savci proto nejdříve dobyli uvolněné suchozemské ekosystémy svojí velikostí a dravostí, až potom se jejich mozky začaly v různých vývojových liniích různým tempem zvětšovat. Jedna z těchto evolučních linií spadajících do řádu primátů přitom pomalu, ale jistě směřovala i k nám samotným.
