Ačkoli máme všichni sklon brát dinosaury jako vývojově starší a savce jako vývojově mladší, ve skutečnosti obě skupiny vznikly ve stejnou dobu – ve svrchním triasu. Savci a dinosauři tak žili bok po boku neuvěřitelně dlouhých asi 230 milionů let.
Během nich byli dominantní formou života na souši dinosauři, kteří dosáhli mnoha forem a velikostí. Savci jako by byli spíš do počtu – malá zvířátka podobná rejskům. Pro dravé dinosaury byli snadnou kořistí a museli se přes den skrývat v doupatech nebo korunách stromů.
Plenitelé dinosauřích hnízd
Mezi různými druhy druhohorních „rejsků“ nápadně vyčnívá pár savců, kteří to dotáhli zhruba na velikost jezevce. Proti většímu dravému dinosaurovi stále neměli jinou šanci než útěk, ale mohli plenit hnízda s vejci, požírat zdechliny nebo snad i zaútočit na malá mláďata dinosaurů.
O tom posledním chybějí jednoznačné důkazy, nově však máme něco daleko lepšího: zkamenělinu boje savce s dospělým dinosaurem, kde útočníkem nebyl dinosaurus, ale o mnoho menší savec.
Propletené zkamenělé kostry
K dávnému dramatu došlo před 125 miliony lety na severovýchodě Číny – v oblasti známé jako dinosauří Pompeje, kde sopečná erupce pohřbila celý ekosystém. Kromě mnoha jiných výborně zachovalých fosilií tu byla v roce 2012 objevena zkamenělina dvou zvířat: býložravého dinosaura rodu Psitacosaurus a dravého savce rodu Repenomamus. Jejich vzájemně propletené kostry jsou podle paleontologů, kteří nyní zveřejnili výsledky zkoumání fosilie, prvním známým důkazem o predátorském útoku savce na dinosaura.
Dravec a kořist
Dinosaurus leží vespod se zadními končetinami podél těla. Kostra savce spočívá na pravé straně dinosaurova těla, čelisti se mu zakusují do žeber. Dvě tlapky jej přitom drží za čelist a jednu nohu. Vysvětlením takové polohy koster je podle vědců to, že savec zaútočil na o dost většího dinosaura. Možnost, že by jen požíral zdechlinu, vylučují, protože žádné jiné stopy po zubech na dinosauří kostře nejsou. Pravděpodobná není ani možnost, že by došlo k náhodnému propletení těl již mrtvých zvířat.
Pohřbeni zaživa
Jestli by útok mohl mít šanci na úspěch a dinosaurus se stal savcovou kořistí, se nedozvíme. V momentě útoku obě zvířata zasypal a zaživa pohřbil sopečný materiál, uvolněný při vulkanické erupci. Případy, kdy je lovec výrazně menší než kořist, ale koneckonců známe i ze současné přírody, kde například rosomák uloví jelena nebo hyena pakoně. Je tedy docela dobře možné, že potravní vztahy mezi savci a dinosaury byly složitější, než se zatím zdálo. A že rovnice lovec-dinosaurus, savec-kořist se občas mohla i obrátit.
Okamžik zkázy:
125 milionů let stará zkamenělina obsahuje kostru dinosaura rodu Psittacosaurus a savce rodu Repenomamus. Zvětšené části snímku ukazují, jak savec dinosaura uchopil a zakousl se mu do žeber. Černobílá kresba představuje rekonstrukci polohy obou zvířat v momentě, kdy je obě zahubil sopečný výbuch.
Chlupatý lovec dinosaurů?
Repenomamus robustus
Zhruba jako jezevec velký a 4 až 6 kg vážící Repenomamus robustus byl jedním z největších druhohorních savců. Současně je jedním z mála, u kterých z fosilních důkazů víme, že požíral i jiné obratlovce včetně dinosaurů. Kromě aktuálně popsaného nálezu existují fosilie, kde břišní dutina savce obsahuje kostřičky mláďat psitakosaurů. Není ale jasné, jestli je savec skutečně ulovil nebo jen pozřel jejich zdechliny.
Papouščí ještěr:
Psittacosaurus
Latinské jméno tohoto býložravého dinosaura je odvozeno od masivního „papouščího“ zobáku. Stejně jako papoušci měl i mohutnou lebku a zřejmě byl schopen louskat tvrdé plody či větve. Psittacosaurus patřil mezi malé druhy dinosaurů, na délku měřil nanejvýš 180 cm a vážil asi 18 kg. Pro dravé savce schopné zaútočit na větší kořist tak mohl být ideálním cílem.
