Dinosauři vyhynuli? Výhoda! Jak savci ovládli planetu

Nové výzkumy ukazují, že savci dokonale využili příležitosti, kterou jim nabídlo vyhynutí dinosaurů na konci druhohorní éry. Jak ovládli planetu?

Jak je dnes již dobře známo, hromadné vymírání na konci křídy před 66 miliony let vyhubilo asi 75 procent tehdejších druhů, a to včetně populárních dinosaurů. Právě po vyhynutí této nesmírně úspěšné skupiny obratlovců dostali svoji velkou příležitost savci, a to včetně našich primátích předků. Jak si ale savci vedli při samotné katastrofě a jak následně dokázali tak rychle zaplnit uvolněné ekologické niky po dinosaurech, to bylo po dlouhou dobu velkou záhadou.

Vývoj po dopadu planetky

Paleontolog Tyler Lyson s kolegy prováděl po několik let výzkum v lokalitě Corall Bluffs v americkém státě Colorado. Toto místo je nesmírně bohaté na savčí zkameněliny. Nabízí proto detailní pohled na evoluční pochody, kterými procházeli zdejší savci přibližně v době prvního milionu let po vymírání na konci křídy.

Nejstarší vrstvy Corall Bluffs skýtají pohled na život krátce před dopadem planetky do oblasti dnešního Mexického zálivu, ty mladší potom ukazují vývoj v dalších stovkách tisíc let po této zásadní události.

Lyson byl uchvácen kvalitou a množstvím získaného materiálu – v průběhu pouhých několika minut například objevil pět fosilních savčích lebek, což je nevídané. Mnohé z nich byly takřka kompletní a výborně doplnily naše povědomí o druzích, z kterých jsme zatím znali jen zuby.

Noví savci

Lyson a jeho paleontologičtí kolegové v roce 2019 publikovali o svém výzkumu odbornou práci v periodiku Science a jejich výsledkům se dostalo značné pozornosti. Celkem bylo objeveno na sedm tisíc fosilií, z toho bylo identifikováno nejméně 16 druhů savců, ale také krokodýlů, želv nebo různých rostlin. Díky tomu máme přehled také o tom, jak se spolu s živočichy měnilo po globální katastrofě jejich přirozené prostředí.

Příroda se z apokalypsy vzpamatovala

V nejstarších horninách, které obsahovaly fosilie savců z doby prvních desítek tisíc let po dopadu planetky, byli savci ještě málo početní a velmi malí, zhruba do hmotnosti půl kilogramu. Příroda se ale z apokalypsy začala vzpamatovávat a zhruba 60 až 80 tisíc let po ní se najednou savci začínají vyvíjet do větší početnosti a druhové rozmanitosti.

Nejpozději sto tisíc let po katastrofě už někteří dosahují velikosti statné kočky (asi 6 kg) a do 300 000 let po této události mají přibližně velikost bobra (asi 20 kg). První savec o velikosti dvanáctiletého dítěte nebo velmi štíhlého dospělého člověka (téměř 50 kg) se dle nálezů z Corall Bluffs objevil asi 700 000 let po katastrofě na konci křídy. Z geologického hlediska je to poměrně krátký časový úsek.

Byli tu dříve

Zmíněný dravý savec ze skupiny zvané Condylarthra dostal odborné jméno Ectogonus ditrigonus a je důkazem, že savčí formy této velikosti se objevily mnohem dříve, než se původně vědci domnívali. Dlouho totiž panovala představa, že savec o velikosti člověka se objevil asi až 5 milionů let po katastrofě na konci křídy.

Ještě větší savci s hmotností v řádu stovek kilogramů, jako je severoamerický pantodont druhu Barylambda faberi s odhadovanou délkou 2,5 metru a hmotností až 650 kg, se však skutečně objevili až nějakých 6 milionů let po vyhynutí dinosaurů na konci druhohor.

Vzestup savců

Výzkum Lysona a jeho kolegů ukazuje, že savci byli katastrofou silně zasaženi a velká část jejich druhové rozmanitosti tehdy zanikla. Na druhou stranu však fosilní záznam vykazuje i velmi rychlou obnovu savčí biodiverzity a schopnost vyvíjet se extrémně rychle a z hlediska ekologie účelně. Nejspíš i díky tomu zde dnes jako lidstvo můžeme být.

Noční savci z doby dinosaurů:

Ve dne až po vyhynutí dinosaurů

Výzkum publikovaný v roce 2017, založený na počítačové analýze anatomických znaků 2415 žijících savčích druhů ukázal, že druhohorní savci byli nejspíš v převážné míře nočními a soumračnými živočichy.

Přechod k denní aktivitě u nich přitom úzce souvisel s vyhynutím dinosaurů před 66 miliony let. Savci nejspíš nebyli schopni konkurovat dinosaurům za denního světla a stát se plně denními tvory tak mohli až po katastrofě na konci křídy, která jejich úspěšnější ekologické konkurenty odstranila z cesty.