Polámaný strom života: Jak hromadné vymírání ohrozí člověka?

Polámaný strom života: Jak hromadné vymírání ohrozí člověka?
Sdílej
 
Současné velké vymírání zvířecích druhů nekončí, ale zrychluje. Strom života je polámaný. Jestli vymírání nezastavíme, může ohrozit i lidskou civilizaci. Jak ničivé budou jeho následky a proč je strom života zmrzačený?

Planeta Země je mezi všemi známými planetami výjimečná – je jediná, na které se vyvinul život! Udržel se na ní až dodnes, přestože v průběhu stamilionů let měl již několikrát namále.

Již pětkrát se na Zemi odehrálo velké globální vymírání, při němž většina života vyhynula. A pětkrát se zbývající přeživší vzchopili, dali vzniknout novým druhům a planeta opět ožila. Naše geologická epocha – holocén – čelí této hrozbě pošesté.

Přemnožený druh: Člověk

Minulých pět velkých vymírání byla zaviněna prudkými změnami životních podmínek na Zemi způsobenými vulkanickou činností nebo dopadem vesmírného tělesa. Za to poslední může jediný přemnožený živočišný druh: člověk – Homo sapiens.

Začátky sahají už na konec doby ledové. Změna klimatu umožnila rozvoj loveckých a zemědělských společenství, které s sebou přineslo nadměrný lov, proměnu krajiny a vymizení celých ekosystémů. Výsledkem bylo vymření tzv. megafauny

Moho ozdobný (Moho nobilis) byl největší z pěti zástupců celé vyhynulé čeledi Mohoidae, která obývala Havajské ostrovy •  Marco Antonio Pineda

Co je to hromadné vymírání?

O hromadném vymírání mluvíme tehdy, když množství vymřelých živočichů a rostlin nestačí nahradit nově vznikající druhy, které by vyplnily mezery v ekosystému. Není to proto záležitost několika let, naopak, některá z těch minulých trvala i celé miliony let. Jenže v geologickém čase Země je to vlastně jen pár minut či hodin.

Uplynulých 10 tisíc let (tj. období holocénu) je proti tomu pouhý okamžik. Vymírání způsobené člověkem tak zdaleka neskončilo mamuty a obřími lenochody. Právě naopak, stále se zrychluje. 

Nenahraditelná zvířata

Až dosud se věda zabývala (a většinou stále zabývá) vymíráním jednotlivých druhů zvířat. Mnohdy však jde o druhy, které mají řadu blízce příbuzných stejného rodu. Ty mají podobný genofond, jsou proto schopny se v poměrně krátké době vyvinout v druh podobný tomu vyhynulému a v ekosystému ho nahradit.

Naproti tomu vymizení tzv. monotypického druhu, to je takového, který nemá žádné blízké příbuzné, znamená problém. Na tzv. stromu života zůstane po odumřelé větvi mezera a nahradit ji bude trvat celé desítky milionů let.

Koroun bezzubý (Hydrodamalis gigas) doplatil na nadměrný lov, od jeho objevení r. 1741 neuplynulo ani 30 let, kdy byl prohlášen za vyhynulého •  Profimedia.cz

Strom života je zmrzačený

Právě na to se zaměřila dvojice vědců ze Stanfordovy univerzity v Kalifornii a Národní autonomní univerzity Mexika. Do svého výzkumu zahrnuli obratlovce s výjimkou ryb, zpracovali údaje 5400 rodů zahrnujících 34 600 druhů a sledovali jejich vymírání za posledních 500 let.

Zjistili, že během tohoto období vyhynulo 73 rodů obratlovců. Největší zastoupení v tomto výčtu mají ptáci, jejichž rodů vyhynulo 44. Tyto rody jsou dnes chybějící větve stromu života – vědci ho proto považují za zmrzačený.

Ohrožené lidstvo

Když vědci srovnali dnešní rychlost mizení celých rodů živočichů s rychlostí, jakou mizely během minulých pěti vymírání (tj. před příchodem člověka), došli k alarmujícímu závěru: Současné vymírání probíhá 35x rychleji. A pokud do roku 2100 vymřou rody dnes zařazené do kategorie ohrožený vyhynutím, ve srovnání s minulými dobami bude rychlost vymírání 354x vyšší!

Na vině je růst lidské populace a stoupající spotřeba potravních zdrojů, ničení životního prostředí, nelegální trh s přírodními produkty či změny klimatu. Tak obrovské zmrzačení stromu života a s tím související ztráty ekosystémů však budou znamenat přímé ohrožení celé lidské civilizace. 

Strom života:

Strom života je zmrzačený •  Marco Antonio Pineda

Vědci vytvořili zjednodušený model zmrzačeného stromu života. Jeho spodní větve jsou již odumřelé, představují vyhynulé rody. Spodní řada zleva doprava: novozélandský obří gekon Hoplodactylus delcourti, obří želvy rodu Cylindraspis ze souostroví Maskarény, čínský čolek Cynops wolterstorffi, tlamorodky rodu Rheobatrachus.

Druhá řada zleva doprava: vakovlk tasmánský (Thylacinus cynocephalus), delfínovec čínský (Lipotes vexillifer), madagaskarský obří pštros rodu Aepyornis, čeleď havajských pěvců Mohoidae. 

Korunu stromu tvoří větve - rody - vyhynutím ohrožené. Spodní řada zleva doprava: kobra královská (Ophiophagus hannah), gaviál indický (Gavialis gangeticus), evropský čolek horský (Ichthyosaura alpestris), skokani rodu Abavorana z Malajského poloostrova.

Horní řada zleva: mexický králík lávový (Romerolagus diazi), afričtí sloni rodu Loxodonta, havajští šatovníci rodu Drepanis (dva ze tří druhů jsou již vyhynulé), novozélandský kakapo soví (Strigops habroptila).  

Když zvíře vymře:

Jaké jsou následky ztrát a dopady na člověka?

1. Šíření nemocí

Kdysi žilo v Severní Americe 3 až 5 miliard holubů stěhovavých (Ectopistes migratorius). Do konce 19. století je lidé stačili vyhubit. Ne změnou prostředí, ale zabíjením, často jen pro zábavu.

Křeček bělonohý je dnes jedním z nejrozšířenějších severoamerických hlodavců •  Profimedia.cz

Tito holubi se živili žaludy a bukvicemi stejně jako křečci bělonozí (Peromyscus leucopus), pro které tak znamenali významnou potravní konkurenci. Křečci jsou však hlavními přenašeči lymské boreliózy a řady dalších na člověka přenosných nemocí. Vyhubení holubů spolu s úbytkem velkých šelem znamenalo jejich přemnožení. A prokazatelný nárůst lidí nakažených těmito, často smrtelnými nemocemi. 

2. Ztráta vědomostí

Jsou známé pouhé dva druhy australských žab tlamorodek (r. Rheobatrachus). A oba jsou od konce minulého století považovány za vyhynulé. Tyto žáby mají nezvyklý způsob rozmnožování: Samice svá oplozená vajíčka spolkne a mláďata se vyvíjejí v jejím žaludku. Během jejich vývoje se zablokuje tvorba žaludečních kyselin, které by pulce zahubily.

Tlamorodka „vyvrhující“ mládě ze žaludku. Jedna ze dvou fotografií pořízených krátce po jejich objevení, od té doby je nikdo neviděl •  Profimedia.cz

Pro vědce mohly tyto žáby představovat model pro studium lidské choroby, tzv. jícnového refluxu, (známým jako „pálení žáhy“), který je způsoben pronikáním žaludečních kyselin do jícnu. Opakovaný reflux může vést až k rakovině jícnu. Tlamorodky už ale v boji proti nemoci nepomůžou.     

Velké vymírání druhů:

První vymírání druhů před 440–450 miliony lety. O příčině se vědci dosud dohadují. Vyhynulo až 85 % druhů obývající tehdejší moře. 

Druhé velké vymírání před 360–375 miliony lety. Příčinou nejspíš bylo oslabení ozonové vrstvy a globální oteplení. Vyhynulo až 80 % tehdejších druhů. 

Třetí velké vymírání před 252 miliony lety. Příčinou byla nejspíš vulkanická činnost a následné požáry. Vyhynulo tehdy až 95 % mořských druhů a 60 % druhů suchozemských čtvernožců. 

Čtvrté velké vymírání před asi 205 miliony lety. Přesné příčiny nejsou známy. Vyhynula většina tehdejších primitivnějších plazích obratlovců, což umožnilo rozvoj dinosaurů. 

Páté hromadné vymírání před 66 miliony lety. Za hlavní příčinu je považován dopad asteroidu do oblasti Mexického zálivu. Vyhynuli dinosauři s výjimkou ptáků.  

Proč vyhynuli dinosauři? Nepřežili ledové peklo

Proč vyhynuli dinosauři? Nepřežili ledové peklo

Pojistka proti vymírání druhů: Zvířecí ekosystémoví inženýři

Pojistka proti vymírání druhů: Zvířecí ekosystémoví inženýři

Zmizelí obři: Safari ve světě bez lidí

Zmizelí obři: Safari ve světě bez lidí

 

Články odjinud