Ozonová vrstva je část stratosféry bohatá na ozon, která funguje jako planetární štít proti poškozujícímu ultrafialovému záření z vesmíru. Nebýt jí, nebyl by život na povrchu Země dost dobře možný. Ve dvacátém století však dostala ozonová vrstva zabrat. Jako hnací a chladicí plyny se v různých zařízeních (včetně docela obyčejných ledniček a sprejů) začaly používat takzvané freony – sloučeniny uhlovodíků s fluorem a chlorem. Z lidského pohledu byly prostě prima – stabilní, nejedovaté, nezpůsobovaly korozi kovových součástek. Z pohledu ozonové vrstvy to byli zabijáci, kteří pronikali až do stratosféry a svým chemickým působením v ní rozkládali molekuly ozonu. Výsledek? Tenčení ozonové vrstvy a vznik ozonových děr v oblasti zemských pólů.
Ozonová vrstva ve skluzu
O rekordní ozonové díře, která na jaře seděla nad Arktidou, si můžete přečíst v novém čísle časopisu ABC 10/2020. Teď se ale podíváme na hojení ozonové vrstvy jako celku. K lepšímu se věci začaly obracet v roce 1987 zásluhou takzvaného Montrealského protokolu – mezinárodní dohody o snížení a ukončení výroby a používání těch chemických látek, které jsou pro ozon největší hrozbou. V ovzduší sice přetrvávají celá desetiletí, ale jejich množství stále klesá. Díky tomu se ozonová vrstva pomalu obnovuje a dokonce se zdá, že se zaceluje i trvale přítomná ozonová díra nad Antarktidou. Jenže hojení neprobíhá tak rychle, jak vědci předpokládali. Ve skluzu je ozonová vrstva jen o 1 až 2 %, ale i tak to vědcům vrtá hlavou.
Ničitelem ozonu je jód
Zatímco v horních částech stratosféry ozonu utěšeně přibývá a ozonová vrstva se tu hojí, v těch spodních množství ozonu z dosud neznámých příčin stále klesá. Pouze existovalo podezření, že za to může míchání vzduchu mezi spodním patrem stratosféry a horním patrem pod ní ležící troposféry. Vědci z Coloradské univerzity v americkém Boulderu však nyní zřejmě našli skutečného viníka, kterým je podle nich jód. Jód jako chemický prvek patří mezi halogeny, tedy do stejné skupiny jako fluor a chlor, které jsou součástí freonů. A ačkoli se ho do stratosféry dostává velice málo, jeho účinky jsou tak silné, že se jimi dá vysvětlit dosud záhadný úbytek ozonu. Jenže odkud se ten jód bere?
Za mizení ozonu může ozon!
Zní to úplně nesmyslně, ale prapříčinou toho, že ze spodních vrstev stratosféry mizí ozon je… zase ozon! Tentokrát ovšem ten přízemní, znečišťující. Když se totiž vzdušné znečištění dostává nad moře, chemickými reakcemi z něj doslova „vytahuje“ jód, který se v moři přirozeně vyskytuje, a posílá jej nahoru do atmosféry. Část jódu, která pak stoupá až ke stratosféře, kde hubí ozon, nemusí být malá: Jiná vědecká studie uvádí, že od roku 1950 se množství jódu ve spodní vrstvě stratosféry přibližně ztrojnásobilo. Vědci chtějí celý jev dál zkoumat. Vůbec však není vyloučené, že celkové snížení znečištění vzduchu bude pro hojení ozonové vrstvy skoro stejně důležité, jako zákaz používání freonů. A jestli se chcete dozvědět více, kupte si nové ábíčko (třeba i online s doručením domů - tady), které se podrobně věnuje rekordní ozonové díře.
