Nečekaná díra: Nad Arktidou se extrémně ztenčila ozonová vrstva

Nečekaná díra: Nad Arktidou se extrémně ztenčila ozonová vrstva
Sdílej
 
Ve výšce 10 až 50 kilometrů nad zemí má naše planeta ochranný štít – ozonovou vrstvu, která ji chrání před poškozujícím ultrafialovým zářením ze Slunce. Nad Antarktidou se každoročně ztenčuje kvůli tomu, že v trvale mrazivém zimním počasí se nad jižním pólem ve velkých výškách shlukují mraky. Ozónová díra nad Arktidou je velmi vzácná. Jenže jedna extrémně velká tam nedávno byla.

 

Mraky nad zimní Antarktidou jsou znečištěné chemickými látkami s obsahem chlóru a bromu, které na povrchu mraků spouštějí určité chemické reakce. Výsledek? Rozklad molekul ozonu a tenčení ozonové vrstvy. Oblasti s oslabenou ozonovou vrstvou se pak říká ozonová díra. Nad Antarktidou se zřejmě pomalu zaceluje – v loňském roce byla zatím nejmenší za celou dobu, po kterou vědci množství ozonu sledují. Zásluhu na tom má takzvaný Montrealský protokol – mezinárodní dohoda z roku 1987 o ukončení výroby a používání těch chemických látek, které jsou pro ozon největší hrozbou. Tyto látky sice v ovzduší přetrvávají celá desetiletí, ale jejich množství stále klesá.

Pročpak se nehojíš rychleji, ozonová vrstvo?

Pročpak se nehojíš rychleji, ozonová vrstvo?

Díra nad Arktidou

V Arktidě, kde jsou zimní teploty rozmanitější, k hromadění vysokých mraků a masivnímu rozkladu ozonu obvykle nedochází. Letos na jaře se tak ale stalo – nad Arktidou se „usadila“ ozonová díra třikrát větší než celé Grónsko. Německý odborník na atmosféru Markus Rex ve vědeckém časopise Nature dává její vznik do souvislosti se silnými západními větry, které vanuly od severního pólu a vytvořily vír velmi chladného vzduchu. Nad Arktidou ho bylo víc než kdykoli od roku 1979. Tyto podmínky umožnily shlukování mraků a spuštění chemických reakcí, které jsou pro molekuly ozonu smrtelné.

Ozonová díra nad Arktidou 20. dubna 2020 •  NASA

Extremní úbytek ozonu

Úbytek ozonu zaznamenaly balony vypouštěné ze stanic v pevninské Arktidě i z paluby výzkumného ledoborce Polarstern (psali jsme o něm v ABC 22/2019). Jejich data ukázala, že ve výšce 18 km nad zemí – což je „srdce“ ozonové vrstvy – došlo k 90% úbytku ozonu. Arktida už ozonovou díru zažila v letech 1997 a 2011, ale letos je zřejmě nejmasivnější. Máme však i dobré zprávy: Podle vědců není arktická ozonová díra nebezpečná pro naše zdraví, protože ve vysokých zeměpisných šířkách Slunce teprve začíná stoupat nad horizont. Také je jen malá šance, že by se díra přesunula více na jih. A pokud by se tak přece jen stalo, stačí vytáhnout krémy s UV filtrem proti slunečním spáleninám.

Rychlá obnova

Ozonové díra nad Arktidou nakonec nepřežila déle než pár týdnů: Jak Slunce stoupalo stále výš, atmosférické teploty se zvýšily. Polární vír ustal, mraky se rozešly a chemické reakce přestaly. Ozonová vrstva by se teď měla začít rychle obnovovat.

Arktida se celkově otepluje, ale letošní zima přinesla neobvykle chladný vzduch

Hodný a zlý ozon

Ozon vzniká působením energie elektrických výbojů (bouřky) nebo krátkovlnného ultrafialového záření na molekuly kyslíku. Stratosférický ozon je prospěšný, protože blokuje ultrafialové záření ze Slunce. Naopak škodlivý je takzvaný přízemní neboli troposférický ozon, který se tvoří těsně nad zemí jako součást smogu. A do třetice existuje i takzvaný endogenní ozon. Teplokrevní živočichové jej vytvářejí v bílých krvinkách a používají jako zbraň proti škodlivým virům a bakteriím.

Co je ozonová vrstva?

Ozonová vrstva je část stratosféry, ve které se vůči normálním dvouatomovým molekulám kyslíku vyskytuje ve zvýšeném množství ozon, jehož molekuly tvoří tři atomy kyslíku.

Venuše má ozónovou vrstvu podobně jako Země

Venuše má ozónovou vrstvu podobně jako Země

Dobytí Arktidy: Bez psa by to ze Sibiře do Ameriky nešlo

Dobytí Arktidy: Bez psa by to ze Sibiře do Ameriky nešlo

Kde udělali Vikingové chybu, když osidlovali Grónsko?

Kde udělali Vikingové chybu, když osidlovali Grónsko?

 

Články odjinud