Bílí trpsalíci byly kdysi hvězdy podobné Slunci a dnes z nich zbývá husté obnažené hvězdné jádro. To je velké přibližně jako Země. Při takových podmínkách významnou část světla zablokuje přechod už hodně malého tělesa o velikosti asteroidu.
Chaos ve vesmíru
Fázi bílého trpaslíka předchází červený obr, kdy se hvězda nafoukne a odhodí vnější plynnou obálku. Konec hvězdy vyvolá v jejím planetárním systému slušný chaos. Některé planety a asteroidy jsou zničeny, jiné odsunuty na vzdálenější dráhu, další vyhozeny ven a některé mohou být vymrštěny směrem k bílému trpaslíkovi. Jeho gravitace pak zbytky planet nebo asteroidů drtí na prach a ten postupně padá do atmosféry. Někteří bílí trpaslíci proto nejsou až tak bílí a pozorujeme u nich znečištění prvky, které jsou typické pro kamenné planety a asteroidy.
Štestí s bílým trpaslíkem
V případě bílého trpaslíka WD 1145+017 máme štěstí. Obíhá okolo něj několik menších asteroidů, které kdysi tvořily jedno těleso a u nichž je drcení na prach v počáteční fázi. Vědci se rozhodli rekonstruovat z nich původní podobu planety. Vzali si 36 nejrůznějších těles podle typu jádra a pláště a jeho složení – skalnatého nebo ledového – a přítomnost kůry. Následně provedli simulace, kdy nechali tato tělesa obíhat okolo bílého trpaslíka o hmotnosti 60 % Slunce, dokud se tělesa nerozpadla. V simulaci sledovali, jaké poklesy jasnosti by rozpadlá tělesa vyvolala. Výsledky porovnávali s tím, co bylo skutečně pozorováno.
Nový obor o nekroplanetách
Na základě simulací se podařilo zjistit, že původní těleso mělo malé jádro a plášť s nízkou hustotou. Zřejmě šlo o asteroid s jádrem bohatým na těkavé látky, jako je třeba planetka Vesta ve Sluneční soustavě. Podle vědců lze podobným způsobem rekonstruovat tělesa častěji. Potřebujeme ale najít více větších trosek okolo bílých trpaslíků. Ve vesmíru je nyní družice TESS, která se věnuje především hledání planet, což znamená, že ve skutečnosti měří jasnosti hvězd. Mohla by tak najít i další bílé trpaslíky s planetárními troskami. Mluví se i o novém oboru – nekroplanetologii. Zabývala by se výzkumem a rekonstrukcí mrtvých planet.
Problémy s hvězdným prachem
Srážky a prach nemusí vznikat jen v mrtvých systémech. Pozorujeme je také tam, kde planety vznikají. Astronomům dokáží takové kolize zamotat hlavu. V roce 2008 objevil Hubbleův vesmírný dalekohled u blízké jasné hvězdy Folmahaut planetu. V dalších letech pozorovali vědci, jak se planeta podobná malé tečce pohybuje okolo hvězdy. Nedávno se ale ukázalo, že tečka postupně slábne. Nová pozorování odhalila, že to nebyla žádná planeta, ale jen oblak prachu vzniklý po srážce dvou zárodků planet.
