V srpnu roku 1906 přistála na severovýchodě Grónska bárka jménem Danmark s posádkou vědců a polárníků. Na poloostrově Germanialand postavili základnu Danmarkshavn – výchozí bod expedice, která vešla do dějin jako expedice Denmark. Jejím cílem bylo prozkoumat poslední bílá místa severního Grónska.
Po Grónsku na saních
Velitelem byl Ludvig Mylius-Erichsen – etnolog a zkušený polárník, který měl za sebou už jednu expedici do Grónska. Během podzimu 1906 týmy na saních tažených psy budovaly sklady zásob podél dvou hlavních tras, po kterých se pak na jaře 1907 vydaly na průzkum.
Ludvig Mylius-Erichsen spolu s důstojníkem a kartografem Nielsem Høeg Hagenem a učitelem a duchovním Jørgenem Brønlundem putoval podél pobřeží k fjordu Independence Sound.
Osudová změna plánu
Cestou tým zdržel přechod dosud neznámého mysu. Zásoby ubývaly a čas se krátil. Blížilo se léto a tající led by prakticky znemožnil návrat na základnu. Mylius-Erichsen se proto nejprve rozhodl připojit k dalšímu týmu a spolu s ním se vrátit na loď.
Pak ale rozhodnutí změnil v přesvědčení, že svého cíle dosáhne během několika dní. To se nestalo, cestou jej opět zdržel velký neprobádaný fjord. Když konečně dorazila k čelu ledovce Independence Sound, byla už trojice mužů pod zoufalým časovým tlakem.
Bez jídla a bez bot
Během cesty zpět na základnu začal tát led. Zásoby došly, muži zkoušeli lovit, ale úlovek byl nevalný. Kamenitý terén jim zničil boty. Situaci shrnul Brønlund: „Žádné jídlo, žádné boty a k lodi zbývá několik stovek mil. Naše vyhlídky jsou opravdu špatné.“
Pak se zase začalo ochlazovat. Vříjnu 1907, v den, kdy slunce natrvalo zmizelo za obzorem, se kvůli neprůchodnému terénu museli z pobřeží stočit do vnitrozemí. Během chůze na ledu potmě zemřel vyčerpáním Høeg Hagen, záhy po něm i Mylius-Erichsen. Jejich těla se nikdy nenašla.
Slabé měsíční světlo
Brønlund se dostal až na poloostrov Lambert Land, kde byl sklad zásob. Brønlundovi už ale nepomohl. Zemřel kvůli hladu a omrzlinám v malé jeskyni, kde o čtyři měsíce později jeho tělo našli další členové expedice.
U sebe měl deník, který se dnes nachází ve sbírkách Dánské královské knihovny v Kodani. Poslední zápis vypráví o příchodu za slabého měsíčního světla a nemožnosti pokračovat dál kvůli temnotě a zmrzlým nohám.
Pod podpisem se nachází nános cizorodého materiálu, který vypadá jako malá černá skvrna. Jeho chemická analýza nyní přinesla nový pohled na poslední chvíle polárníkova života.
Zapalování vařiče
Materiál černé skvrny tvořila spálená guma, různé druhy tuků a petrolej. Vědci z toho vyvodili, že třesoucí se Brønlund se pokoušel zapálit petrolejový vařič. Měl zápalky i petrolej, ale neměl denaturovaný líh, kterým by vařič předehřál – a bez toho petrolejový vařič neměl šanci fungovat.
Líh se snažil nahradit tím, co měl po ruce, protože skvrna obsahovala stopy rostlinných olejů a tuků, které mohly pocházet z ryb, zvířat nebo voskových svíček. Spálená guma je pak nejspíš z těsnění vařiče, které vzplálo při posledním Brønlundově pokusu zachránit si život.
Velká očekávání
Jedním z úkolů expedice Denmark bylo zjistit, zda je takzvaná Pearyho země – území o rozloze víc než 50 tisíc kilometrů čtverečních na severu Grónska – poloostrov či ostrov. Což byla důležitá otázka:
Pokud by to byl ostrov, náležel by Američanům. Jako poloostrov by ale patřila k dánskému území, které zahrnuje i autonomní oblast Grónska. Expedice Denmark prokázala, že Pearyho země náleží Dánům, a přinesla i řadu dalších vědeckých poznatků. Jejich význam však v očích veřejnosti zastínila tragická úmrtí.
